CARAGLIO, GIOVANNI JACOPO (1500/1505-m. v Krakově 1565), ROSSO FIORENTINO (autor Giovanni Battista di Jacopo di Guasparre, 1495-1540), KRAKOV. Herkules a Jolaos zabíjející Lernskou hydru; z cyklu Herkulovy práce, angl. G. J. Caraglio podle kresby Rosso Fiorentina, 1. pol. 16. století; měď čb, pěkný stav, po konzervaci, pasparta; rozměry desky 183x224 mm; bez titulu.
Jacopo Caraglio, Giovanni Jacopo Caraglio nebo Gian Giacomo Caraglio (asi 1500/1505-1565), známý též jako Jacobus Parmensis a Jacobus Veronensis. Byl to italský rytec, zlatník a medailér. Jeho kariéru lze rozdělit do dvou období: od roku 1526 nebo dříve působil v Římě a Benátkách jako rytec ve spolupráci s předními umělci, zatímco zbytek života strávil jako dvorní zlatník krále Zikmunda I. Starého v Polsku.
Jeden z prvních reprodukčních grafiků. Původně se vyučil zlatníkem, později se naučil pokročilým ryteckým technikám u Marcantonia Raimondiho. Navázal spolupráci s Rosso Fiorentinem, jejímž výsledkem byla řada grafik, včetně sérií Herkulova díla, Pohanská božstva v nikách a Láska bohů. Rytec šperků, navrhoval a odléval medaile a vytvářel reprodukce rytin podle děl Rossa, Parmigianina, Giulia Romana, Baccia Bandinelliho, Raffaela, Tiziana, Michelangela a Perina del Vaga. Během plenění Říma v roce 1527 uprchl do Benátek, kde zůstal až do roku 1537 a spolupracoval s Tizianem a dalšími. V roce 1539 byl uveden na dvůr polského krále Zikmunda I. Starého, pravděpodobně prostřednictvím Pietra Aretina a jeho kontaktů s okruhem královny Bony Sforzy (1494-1557). Pracoval především na medailích, špercích a zlatnictví. V roce 1545. Caraglio byl jmenován královským zlatníkem Zikmunda I. a ve službě pokračoval i za Zikmunda II. augusty. Poté, co přijal krakovské občanství, byl povýšen do rytířského stavu a získal šlechtický patent. Zemřel v Krakově, kde byl pohřben v karmelitánském kostele.
