Výňatek z knihy: "... Fingier Regina, narozena 1913 v Lodži. Po dvou dnech nás nacpali po 120 lidech do malých nákladních vagonů, bez vzduchu, bez světla. Okamžitě nás obklopí noc, mokří potem a horkem se svlékáme do naha. Umíráme žízní, bušíme pěstmi do stěn vagonu. Jeden křik: "Voda!" Pak několik odvážných chlapců otevře dveře vagonu a vrhne se do plného trysku. Chci vyskočit se svým dítětem, ale je pozdě. V odvetě po nás četníci střílejí malými otvory vyříznutými noži. Ležíme rozvaleni na prknech vagonu, mrtví a sráženi vedle nás. Jsem celá od krve, nevím, jestli je moje, nebo cizí. Další den šílený žízní a horkem, a pak přijíždíme do Lublinu. V jedenáct hodin v noci, obklopeni konvojem vojáků s houkačkami namířenými na nás, pochopíme, že nás vedou za město - k zastřelení. Po cestě jsou obrovské jámy. Z dálky vidíme kasárna...".
Naposledy prohlížené
Chcete-li vidět seznam položek, přihlaste se
Oblíbené
Chcete-li vidět seznam položek, přihlaste se