ERBY POLSKÉHO RYTÍŘSTVA
podle
BARTOSZ PAPROCKI
sebrané a vydané r. 1584
Edice
Kazimierz Józef Turowski
Krakov 1858
Vydalo nakladatelství Polské knihovny
Nejslavnějšímu a nezatíženému pánu, panu Štefanu Prvnímu, z Boží milosti králi polskému, velkoknížeti litevskému, rusínskému, pruskému, mazovskému, žmudskému, volyňskému, livonskému a sedmihradskému atd. atd. nabízím své láskyplné služby atd.
"Herby" od Paprockého předcházely "Panosza" a "Gniazdo cnoty" téhož autora. "Obě knihy nemají pro dnešní badatele žádný praktický význam. Jiná je situace u "Herby polského rytířstva" vytištěné roku 1584 v Krakově, díla, které je svým způsobem novým vydáním "Gniazda cnoty" [...] v pečlivější a úplnější podobě. Paprockého "Herby" byly znovu vydány v roce 1858 [...] jako součást "Biblioteka polska" ["Polská knihovna"], kterou vydal Turowski. Toto nové vydání je nejrozšířenější. Ve svém podání původu jednotlivých erbů, v popisech počátků šlechtických rodů a rodin byl Paprocki zcela nekritický a naivní [...]. Hodnotu má pouze tam, kde hovoří o svých současnících [...]. Pokud jde o nejbohatší rody, máme zde dokonce něco jako anekdotickou kroniku. Pokud jde o Litvu, kde "pro vzdálenost a šíři nemohl znát všechny", omezil se na stručný přehled [...] bojarských rodů [...]. Kromě ústních informací čerpal také z listin a náhrobních nápisů, z nichž mnohé dnes neexistují [...]. Orientaci umožňuje abecední seznam jmen na konci knihy".
Dějiny polské šlechty autor opírá o kroniky: Kromera, Miechowita a Długosze, v menší míře pak z obdobných děl Kadłubka, Baszka, Wapowského, Bielského a Orzechowského, jakož i z kroniky Andrzeje ze Żarnowa. Autor využil i další díla Jana Długosze. Citoval jeho první heraldické dílo o polských erbech s názvem Insignia seu clenodia Regis et Regni Poloniae[2] a také Knihu emolumentů krakovského biskupství a Katalog biskupů.
Paprocki sáhl také do rodinných archivů takových rodů, jako jsou Odrowążowie, Pieniążkowie, Krępscy, Tęczyńscy, Korycińscy, Branicki, Latoszyńscy, Prochniańscy, Zaporski, Ossowski, Zborowski, Giebułtowski, Olszewscy a Rzeszowski. Využíval archivy, knihy, katalogy a rejstříky klášterů v Mogile, Brusích, Trzemeszně, Sandoměři, Miechově, Staniątkách, Zwierzynci, Szczyrzyci, Jędrzejově, Tynci a Przeworsku. Citoval také epitafy z kostelů v mj: Sandomierz, Vilnius, Zborow, Krakov, Tarnów, Wojnicz, Kraśnik, Sieciechów, Jędrzejów, Gniezno, Lublin a Włocławek. Sáhl po záznamech korunní metriky, krakovského soudu, krakovské, brestské a sochaczewské městské a pozemkové knihy. Citoval také ústní podání (např. od Marcina Białobrzeského) a díla básníků, jako byli Klemens Janicki, Andrzej Trzecieski, Jan Kochanowski a Mikołaj Sęp-Szarzyński. Odvolával se také na Bibli a antické spisovatele.
(W. Dworzaczek "Genealogie", War. 1959, s. 109-110).
Podmínkou je, že se jedná o tzv: Vazba tvrdá z 20. století, chybí portrétní karta a reprodukce titulního listu, titulní list zašpiněn, několik stran s drobnými oděrkami a změnou barvy - celkově dobrý stav.
Počet stran: 964
Formát: 24x21x5 cm