Alicja Halicka (1894 Krakov - 1975 Paříž), Zátiší s kytarou

olej, plátno, 46 × 55 cm
Signováno a datováno l. g.: "A. Halicka / 1914."

Na začátku roku 1912 Alicja Halicka poprvé navštěvuje Paříž. O necelý rok později přijíždí do francouzské metropole, s níž bude spojena po zbytek života, znovu. Umělkyně zde pokračovala ve svých studiích malby započatých v Mnichově. Studovala tedy na Académie Ranson a v ateliérech Maurice Denise a Paula Sérusiera. Aktivně se účastní života místní polské umělecké bohémy. Zde se seznamuje s Ludwikem Markusem, za kterého se v roce 1913 provdala. Manželství s tímto umělcem mělo rozhodující vliv na další vývoj Halické umělecké tvorby. Markus ji seznámil s takovými uměleckými osobnostmi malířů a spisovatelů, jako byli Picasso, Braque, Apollinaire a Gris. Na Juana Grise sama Halická vzpomínala: "Lačně jsem naslouchala brilantním diskusím mezi ním a Marcoussisem. Pochopila jsem (aniž bych se k němu přidala) význam kubistického hnutí, tohoto hledání nové disciplíny v reakci na stav anarchie, k němuž malířství od devatenáctého století sklouzávalo, a jeho hluboký filozofický dosah: proměna obyčejných předmětů, 'nová alchymie hodnot', díky níž kubismus splývá se světem Baudelaira a Rimbauda a usiluje o 'zušlechtění osudu nejobyčejnějších věcí'." (A. Halicka, "Včera. Vzpomínky", Krakov 1971, s. 54). Tato nepříliš nadšená slova o kubismu plně neilustrovala skutečný Halickův postoj k tomuto avantgardnímu směru. Umělkyně v tomto stylu pracovala a její první díla se setkala s uznáním, mimo jiné i od samotného Apollinaira, který o ní napsal: "Halicka má dar mužnosti a realismu, který jí umožňuje moudře vystavět obraz, aniž by deformovala kompozici" ("Soirées de Paris", listopad 1914, s. 187, citováno v Alice Halicka, op. cit., s. 17). Halickovy úspěchy se Markusovi, který ji měl začít považovat za konkurentku, zcela nezamlouvaly. Pod záminkou ochrany své ženy ji začal izolovat. "Jeden kubista v rodině stačí," měl Halické říkat. Některé její obrazy měla Halicka na manželův příkaz dokonce zničit. Zlom v umělcově kariéře nastal, když Markus za první světové války narukoval do cizinecké legie. Delší odloučení umožnilo umělkyni svobodně si zvolit styl, který připadl kubismu. "V roce 1924 odešel Louis do války, zatímco já jsem odjela na statek v Normandii, kde jsem mohla malovat pro radost. Po jeho návratu jsem své kubistické obrazy opustila a zapomněla na ně. K mému velkému překvapení jsem téměř po šedesáti letech dostal poštou velký svitek zaslaný z Normandie: šedesát pláten, kvašů a kreseb. Dědicové mých přátel je našli na půdě." (J. Warnod, "L`École de Paris", Paris: Arcadia Ed., 2004, s. 84, citováno v "Alicia Halicka. Mistři École de Paris", text K. Zagrodzki, úvod A. Winiarski, katalog výstavy, Villa la Fleur, Konstancin Jeziorna, Varšava 2011, s. 19).