Rozměry: 47,3 x 35 cm
Signováno uvnitř kompozice: "Lenica".
signováno a popsáno na zadní straně: Cloud".
Stav:
zarámováno
Původ
soukromá sbírka, Francie
soukromá sbírka, Polsko
Životopis
Polský malíř, otec Jana Lenicy a Danuty Konwické. Tchán Tadeusze Konwického. Studia zahájil v roce 1922 na právnické a ekonomické fakultě univerzity v Poznani. Současně studoval hudbu na hudební konzervatoři. Svůj zájem o malířství prohloubil studiem na Soukromém institutu výtvarných umění, který vedl Adam Hannytkiewicz. Ve 30. letech 20. století maloval Alfred Lenica figurální obrazy, především zátiší a krajiny, přičemž si za vzor bral kubismus. Na začátku války byla rodina Lenicových vysídlena z Poznaně a odešla do Krakova. Válečné období bylo v malířově kariéře zlomové. Krakovské umělecké prostředí soustředěné kolem Tadeusze Kantora, a zejména jeho přátelství s Jerzym Kujawským, vedlo k prohloubení malířova zájmu o avantgardu. V roce 1945 se Alfred Lenica vrátil do Poznaně, kde se zapojil do umělecké činnosti. V roce 1947 se stal spoluzakladatelem avantgardní skupiny 4F+R. Po letech pokusů a hledání Lenica stále více směřoval k abstrakci a tascismu. V roce 1948 se zúčastnil První výstavy moderního umění v Krakově, kterou uspořádal Tadeusz Kantor. Vedle hledání a fascinace abstrakcí se Alfred Lenica aktivně účastnil socialistického realistického proudu a na počátku 50. let vytvořil mnoho realistických obrazů. V první polovině 50. let, v období socialistického realismu, Lenica zastavil své tvůrčí experimenty a obrátil se k umělecké doktríně, kterou zavedly politické imperativy. Vzhledem k jeho politickému přesvědčení to pro něj znamenalo návrat k sociálně a politicky angažovaným obrazům, které maloval již ve 30. letech. Tehdy namaloval obrazy jako Mladý Bierut mezi dělníky (1949), Pstrowski a soudruzi, Vstup do strany a Rudý plakát (1950). Pro vlastní potřebu se také snažil kombinovat formální experimenty s ideologicky angažovanými náměty, jako v díle Ztracené dny z roku 1953, v němž použil koláž a monotyp. Od roku 1955 se definitivně vyjasnil malířský styl Alfreda Lenicy, který ho provázel až do jeho smrti. Tento styl byl kombinací taskismu, surrealismu, informelu a kapkovitého stylu. Velkoformátové olejomalby vznikaly technikou, kterou autor již dříve vyvinul (získávání barevné průsvitnosti zespodu postupných vrstev barvy) a kterou později zdokonalil a rozvinul. Lenica s oblibou používal laky a průmyslové barvy. Prezentoval abstraktní malířský styl se surrealisticko-expresionistickým nádechem. Lenica hodně cestoval; na pozvání Organizace spojených národů pobýval na přelomu let 1959/60 v Ženevě, kde v sídle této organizace vytvořil nástěnnou malbu s názvem "Tři živly" (Voda, Oheň a Láska). Udržoval stálý kontakt s domácí uměleckou avantgardou, vystavoval s Krakovskou skupinou, účastnil se většiny plenérů v Osiekach u Koszalina a v roce 1966 se zúčastnil sympozia "Umění v měnícím se světě" v Puławách.
