olej, dřevovláknitá deska, 88,5 x 92 cm
signováno na zadní straně: BE | BEKSIŃSKI
Provenance:
- Obraz byl zakoupen v roce 1990 v Paříži pro Muzeum evropského umění v japonské Ósace. - Po uzavření muzea soukromá sbírka v Asii.
Obraz vystaven, reprodukován a popsán:
- Beksinski. Paříž-Osaka-Varšava, Galerie Agra-Art, Varšava 1 VII - 4 IX 2021, kat. č. 41, str. nlb. barevné il;
- Japonská sbírka. Beksinski a další, Agra-Art, Varšava 2021, str. 115, barevné il.
S tímto způsobováním utrpení je spojeno obvinění z krutosti, které se proti mně často používá. Obvinění, které je zcela neopodstatněné, protože mě tento typ prací nesmírně uráží, pokud je realistický, a ještě více, pokud má historické odkazy. Jsem schopen odejít z kina, pokud jsem konfrontován s drastickým okupačním filmem. Autoři obvinění nevidí rozdíl mezi vyjádřením autorova duševního stavu či duševního ohrožení v obraze a přísně realistickým popisem makabrózního, což jsem nikdy nedělal a nedělám. [...] záležitost oné údajně stahující se kůže, která se podle názoru mých respondentů a kritiků měla stahovat "po napalmu". Šlo prostě o potřebu namalovat v každé části obrazu něco, potřebu společnou velkému množství současných i minulých umělců, onen specifický "horror vacui". Když jsem maloval akt, musel jsem - doslova musel - ho pokrýt buď písmem, žilkami, nebo různými druhy malířsky zajímavých detailů, včetně této kožní draperie. Když jsem maloval stěnu, musela se z ní odlupovat omítka, když jsem maloval interiér, musel být pokrytý pavučinami a podlaha zasypaná nejrůznějšími odpadky. Hladká karoserie, hladká zeď, rovná řada oken, čistý interiér, zrcadlová podlaha pro mě byly a jsou synonymem malířské nudy.
Zbigniew Taranienko, Rozmowy o malarstwie, Varšava 1987, s. 197-198.
