Rozměry: 97 x 68 cm
signováno na p.d.: "Olbiński".
dílo reprodukováno na plakátu k opeře "Tosca", Opera Nowa v Bydhošti, 2004
Literatura
Premiéra opery "Tosca" se konala 14. ledna 1900 v římském Teatro Costanzi. Je považována za jednu z nejpopulárnějších oper na světě a titulní postavu řadí do kánonu největších operních hrdinek. "Tosca", jedna z dvanácti oper Giacoma Pucciniho, je bezpochyby jeho nejpopulárnějším jevištním dílem. Někteří ji označují za hudební detektivku. Opera vychází z divadelní hry Victoriena Sardoua "La Tosca". Puccini tuto hru mistrně převedl do "jazyka" hudby. Dokončení díla v roce 1899 mu trvalo tři roky a výsledek je přesvědčivý. Jeho opera je kombinací melodramatu, senzace a vznešené erotiky. Operní příběh lásky zpěvačky Tosky a malíře Cavaradossiho je dodnes považován za jedno z vlajkových děl verismu. Zasloužila se o to vysoce expresivní, symfonická hudba s údernými áriemi a duety a svižný děj. Puccini pracoval podle nepsaného pravidla, že: v opeře každý mrtvý oživuje děj! Zde máme až tři nešťastníky, kteří přijdou o život. Děj opery Tosca se odehrává v Římě. Dokonce je uvedeno i přesné datum dne. Píše se 17. červen 1800 a události zobrazené v opeře se odehrají během pouhých 24 hodin. Napínavé scény rozvíjejí děj jako v antické tragédii až do dramatického finále.
Začátek příběhu je zcela banální: zpěvačka Floria Tosca je zamilovaná do malíře Maria Cavaradossiho. Jejich štěstí stojí v cestě římský policejní prefekt baron Scarpia. Cavaradossi je jím zajat a odsouzen k smrti. Je to trest za pomoc uprchlému politickému vězni. Cenou za jeho život je stát se malířovou milou. Baron Scarpia je ochoten svůj trest odložit výměnou za ctnost krásné zpěvačky. Rozrušená Tosca navzdory své hanbě a ponížení s těmito podmínkami souhlasí. Zazpívá árii Vissi d'arte. Slova písně jsou nesmírně dojemná. Ve volném překladu zpívá o tom, že byla vždy čestným a zbožným člověkem:
"Květiny jsem dávala na oltáře
V hodině svého smutku
Proč, proč, Pane
proč mi to tak oplácíš?"
Opera je bohužel pozoruhodně aktuální. Ve světle hnutí #metoo a četných soudních jednání, do nichž jsou zapleteni známí podnikatelé, a dokonce i bývalý prezident - Donald Trump - se zdají být nastolené otázky týkající se zneužívání moci a hanebných sexuálních praktik (bohužel) stále aktuální.
Tuto problematiku dokonale ilustroval Rafał Olbiński v díle prezentovaném na aukci. V díle "Tosca" autor brilantně ztvárnil kvintesenci opery Giacoma Pucciniho. Obraz se skládá ze dvou částí. Připomíná hrací kartu, konkrétně dámu. Horní část obrazu zobrazuje elegantní ženu v červených šatech, bílých rukavičkách a špercích. O tom, že jde o silnou a sebevědomou ženu, svědčí nejen barva jejího oděvu, ale také póza, kterou zaujímá. Konkrétně se opírá rukama o boky. Díky tomu se zdá, že má situaci plně pod kontrolou. Tento obraz se výrazně liší od portrétu téže ženy namalovaného v dolní části kompozice. Zde vidíme Tosku svlečenou do naha, bez šperků a ozdobného účesu. Co mají oba obrazy dámy společné, je její pronikavý, téměř trestající pohled. Na diváky hledí se zřetelným podrážděním. Jak Pucciniho opera, tak Olbinského obraz nabízejí mnoho podnětů k zamyšlení. Ačkoli se situace žen nepochybně zlepšila, stále je co zlepšovat.....
Životopis
V roce 1969 absolvoval Fakultu architektury na Varšavské technické univerzitě. V roce 1981 emigroval do Spojených států. Od roku 1985 vyučuje na vlivné School of Fine Arts v New Yorku. Jeho plakáty a ilustrace se pravidelně objevují v časopisech Newsweek, Time, Business Week, New York Times a New Yorker. Vytvořil řadu plakátů pro americké operní domy (New York City Opera, Utah Opera, Pacific Opera San Francisco, Philadelphia Opera). V roce 2002 úspěšně debutoval jako operní scénograf pro inscenaci Dona Giovanniho ve Filadelfii. V roce 2003 byl jmenován čestným občanem svého rodného města Kielce. Rafał Olbiński získal za své ilustrace, plakáty a obrazy více než 100 ocenění. V roce 1994 získal mezinárodního Oscara za nejvýznamnější, nezapomenutelný plakát světa Prix Savignac v Paříži. V roce 1995 byl jeho návrh vybrán porotou, které předsedal starosta Rudolf Giuliani, pro plakát "New York - hlavní město světa". Olbinského obrazy se nacházejí v největších sbírkách současného umění (Library of Congress, Carnegie Foundation, Republic New York Corporation) a v mnoha soukromých sbírkách v USA, Japonsku, Německu, Švýcarsku a Austrálii.
