Rozměry: 73,5 x 91,5 cm
Signováno: p.d.: Jmalczewski / 1912 květen, na rubu exportní nálepka s datem 1923, na rámu nálepka z Muzea Jacka Malczewského v Radomi.
Provenience:
Varšava, soukromá sbírka Radom, depozit v Muzeu Jacka Malczewského v Radomi Polsko, soukromá sbírka Londýn, Sotheby's, aukce 20. 11. 2013, položka 27 soukromá sbírka (od r. 1923)
Vystaveno
Detroit, Institute of Art, Polish Paintings: A Loan Exhibition, 1945; Cleveland, Museum of Art, 1926-29.
Reprodukováno
Szymalak-Bugajska P., Malczewski. Přístupy, Nakladatelství Arkady, Varšava 2023, s. 206-207. Mastai B., Polish Paintings: A Loan Exhibition [katalog výstavy], The Detroit Institute of Art, Detroit 1945, poz. 49, s. 38.
Téma smrti se v díle Jacka Malczewského objevilo s odchodem jeho matky v roce 1898. Umělec tehdy čerpal z antických představ o motivu boha Thanata, ale pro účely vlastní mytologie jej použil velmi osobitým, téměř poetickým způsobem. Svého temného posla smrti oblékl do těla krásné, svůdné ženy. Její tvář nejčastěji připodobňoval k tváři své milované Marie Balové s charakteristickým orlím nosem a zdviženou bradou. Někdy s křídly, jindy s kosou v ruce se objevuje jako samostatný objekt, který doprovází umělce na jeho autoportrétech nebo symbolicky doplňuje různé propracovanější výjevy. V Malczewského zobrazení však Thanathos nemá vzbuzovat hrůzu jako typické zobrazení smrtky v gotické tradici "memento mori". Nikdy nepředjímá strašlivý konec, ale nabízí naději na nový začátek a znovuzrození.
Na vystaveném autoportrétu z roku 1912 se motivy života a smrti prolínají velmi sugestivním způsobem. Malczewski se zobrazil vedle své múzy na pozadí bujně kvetoucího keře buddleie. V ruce drží angrešt - malé podhalské housle, symbol umění a tvůrčího projevu. Kompozice pulzuje energií slunečného dne, vzduch se zdá být prosycený jarní vůní květů. Kolem větviček krouží motýli - alegorie duše a nesmrtelnosti - a na střeše v dálce je vidět čáp, předzvěst zrození a nových začátků.
Harmonii této živé scény však narušuje barevná tonalita. Všudypřítomná fialová - barva tajemství, magie, ale také smutku - vrhá na tváře a postavy stín a dodává jim chladný, téměř mrtvolně bledý výraz. Žena oděná v otrhané vestě se opírá o kosu - atribut smrti, který ji přímo spojuje s postavou Thanata. Spolu s umělcem stojí u zeleného plotu, který stejně jako dveře v Malczewského ikonografii představuje zvláštní místo, hranici mezi dvěma světy: reálným a metafyzickým, pozemským a nadpozemským. Obraz se tak stává symbolickým příběhem přechodu - návratu duše do ráje, příslibem znovuzrození. Malczewski vytváří vizi nekonečného pramene, věčného života a štěstí, v němž smrt není koncem, ale branou do věčnosti.
