Wojciech WEISS (1875-1950), Sad za soumraku, asi 1897

olej, plátno; 45 x 64 cm (světlý rám);
sign. na l. d.: WW
na rubu faksimile umělcova podpisu WW a číslo 0032.

Obraz Wojciecha Weisse Sad za soumraku patří k charakteristickým mladopolským vyobrazením temných zahrad plných starých jabloní, jejichž ohnuté větve tvoří secesní linie. Weissův sad je namalován na jaře, kdy jsou koruny stromů obsypány květy. Kmeny jabloní, obílené vápnem, jasně září na pozadí trávníku nořícího se do tmy. V pozadí kontrastují tmavé keře s pastelově karmínovou loukou, která za svou neobvyklou barvu vděčí slábnoucím paprskům zapadajícího slunce.
Obraz byl odvážně oříznut, jako by měl připomínat japonský dřevoryt, a jak známo, Weiss se inspiroval zejména uměním Dálného východu. Ve svých pamětech poznamenal: "Japonský dřevoryt. Zázraky rozvržení, obrovský vkus pro barvy, jiný pohled na přírodu. [...] Klasický kompoziční styl ustoupil stylu Dálného východu." Umělec tak po vzoru Japonců vědomě rámuje krajinu a ukazuje pouze její fragment, aby umocnil výraz zobrazeného motivu. Tím se definitivně rozchází s akademickými modely krajinné kompozice, obvykle obohacenými o antickou stafáž.
V souvislosti s tímto dílem stojí za to citovat slova badatele o umělcově mladopolské tvorbě, profesora Wiesława Juszczaka, který upozornil na zvláštní hloubku vnitřních prožitků obsažených v modernistických krajinách, jež označil za "vnitřní a emocionální krajiny" a jež souvisí s tím, že příroda se tak ve Weissově díle "stává [...] nerozluštitelnou bytostí, uzavřenou ve svém tichu a cizotě".
Na druhou stranu, vzhledem k umělcově snaze o zhudebnění malby, je výraz vyzařující z Weissova Sadu za soumraku blízký tajemným zvukům balad Frédérica Chopina.