RUDNICKI- STARE I NOWE věnování autora Boleslavu Bierutovi

RUDNICKI Lucjan

STARÉ A NOVÉ

deníky

[t.1]

Na titulní straně věnování soudruhu Boleslavu Bierutovi, prvnímu prezidentovi Polské lidové republiky, podepsané autorem!

Varšava 1948, Państwowy Instytut Wydawniczy, s.214 ; formát 15x5x22 cm

Lucjan Rudnicki alias "Ludwik", "Mały", "Krawiec", "Kazimierz Lubiński" (narozen 2. ledna 1882 v Sulejově, zemřel 8. června 1968 ve Varšavě) - polský spisovatel, aktivista PPS, SDKPiL a KPP.

Byl nejstarším z devíti dětí Wojciecha a Klementyny rozené Okrasińské. V roce 1898 přišel do Lodže, kde nastoupil do zaměstnání v továrnách Heinzl a Kunitzer ve Widzewu. V letech 1898-1906 se účastnil ilegální proticarové a revoluční činnosti vedené Polskou socialistickou stranou, za což byl dvakrát uvězněn a na tři roky vyhoštěn do Archangelské gubernie. Odtud uprchl a skrýval se pod cizím jménem.

V březnu 1905 se zúčastnil 7. sjezdu PPS. V roce 1907 vystoupil z PPS a vstoupil do SDKPiL. Mimo jiné působil ve varšavském výboru SDKPiL. Během první světové války vystupoval proti Němcům, za což byl v letech 1916-1918 internován ve Szczypiornu, Havelbergu a Modlinu. Od prosince 1918 do srpna 1938 člen Komunistické dělnické strany Polska (KPRP)/Komunistické strany Polska (KPP). V první polovině roku 1919 byl členem varšavské Rady dělnických delegátů za KPRP, za což byl uvězněn v Modlinu. V polovině 20. let publikoval v komunistickém tisku články proti činnosti PPS a PSL "Wyzwolenie". V roce 1933 se vrátil do Sulejowa. V lednu 1942 vstoupil do PPR. Spolupracoval s GL a ZWM. Od ledna do května 1945 byl starostou Sulejowa a tajemníkem městského výboru PPR v tomto městě.

OBÁLKA Z MĚKKÉHO KARTONU

Stav DB/ oprýskané desky, na přední straně obálky na rubu nalepená skvrna, některé stránky nerozřezané!