ROGALSKI- DĚJINY PODUNAJSKÝCH KNÍŽECTVÍ VIZ: MULTÁNSKÉ A VOKALICKÉ, PODLE KOGALNICEJSKÉHO [ET AL.], sv. 1-2 [komplet v 1 svazku].

ROGALSKI Leon

DĚJINY PODUNAJSKÝCH KNÍŽECTVÍ VIZ: PODŁUG DZIEŁ COGALNICEANA [ET AL.]

t.1-2 [komplet v 1 svazku].

Varšava 1861, S. Orgelbrand; s. 812, [1], III, 659, [2], IV; formagt 14,5x23 cm

Dílo Leona Rogalského, historika, redaktora varšavského "Magazyn Powszechny", spoluredaktora Orgelbrandovy encyklopedie, překladatele. Autor popisuje dějiny podunajských knížectví, Moldávie a Valašska od nejstarších dob do roku 1858.

Vzácné!

Obsah [oddíly]: 1: Dějiny Dácie / Dějiny Valašska / Výňatky z polské a turecké historiografie týkající se Valašska a Multanska v souvislosti s polskými dějinami / Statistika podunajských knížectví / Obsahový přehled dějin spojených knížectví Multanska a Valašska / Seznam mužů, kteří zaujímali významné postavení v soudobých dějinách spojených knížectví Multanska a Valašska.

"Vojsko bylo předmětem péče a starostí knížat 16. století. Kromě pravidelných vojenských oddílů se v případě ohrožení vlasti musela chopit zbraně celá masa lidu pod velením bojarů a tisícovkářů. Michal II. se o armádu staral obzvlášť, protože po celý život vedl neustálé války a měl dobře vycvičené vojáky, připravené na útrapy a porážky nepřátel. Za jeho vlády se vojsko stalo více trestným, i když Valaši měli takříkajíc vrozeného loupeživého ducha. V té době však ani nejlepší armády civilizovaných zemí nebyly zbaveny tohoto obvinění. Michael II. se rozhodl pro přísné tresty, aby si Valaši zvykli být vojáky, a ne loupežníky; z poloviny se mu to podařilo, ale špatný příklad žoldnéřů, kteří také sloužili ve valašské armádě, byl na škodu všem vojákům. Protože Sedmihradští byli vždy horlivější v loupení než Valaši, nechal všechny Sedmihradské, kteří byli během multánského tažení v roce 1600 přistiženi při loupeži, popravit, zatímco Valaši byli potrestáni pouze bičováním. Michal II. zavedl do svého jezdectva dva nové typy pluků; zaprvé Deli neboli Chrabré, po vzoru husarů [ano, v textu jde o husary]; zadruhé vybral dvě stovky nejschopnějších jezdců, dal jim turecké jméno Bestie neboli Bescłdi [pravděpodobně jde o tureckou formaci Bestie jezdectva] a svěřil je pod velení Štefana Petnahaziho, Uhara, muže zkušeného, hodného velet bojovníkům, kteří již prokázali neobyčejnou statečnost. Kníže také reformoval kurtskou jízdu neboli jízdní gardu rudých. Obecně byla jízda vždycky zkušenější a užitečnější než pěchota; působila v ofenzivě, zatímco pěchota, tvořená masou lidu, střežila jen rokle a útočila na nepřítele z výšin hor, byla to síla odolná, nikoli dobyvatelská; a Michal z Ligu chtěl být dobyvatelem. Současný spisovatel Jakob Geuder, který v roce 1601 vydal ve Frankfurtu nad Mohanem dílo o způsobech úspěšného boje proti Turkům, hovoří o Michaelově vojsku takto: "Michaelova armáda byla v roce 1601 vítězná: Michael má pod svým velením nejen Valachy (jejichž odvaze se Turci naučili ve válkách vedených za Dráče), ale také mnoho Maďarů, Sedmihradců, ale i Albánců, Bulharů a Srbů. Málokdo má dělostřelce, což chybí i Transylváncům, neboť tyto národy, zvláště Maďaři, jsou ochotnější používat šavli než pušku a většinou slouží ascendentu: nosí dlouhá kopí a při pohledu na nepřítele nesnadno prchají..." [úryvek z textu].

TĚŽKÝ BOJ, poloplášť z 19. století, přeslička s polním dělením a zlacením. MRAMOROVANÉ PAPÍROVÉ DESKY. OKRAJE DESEK POMAČKANÉ.

Stav BDB-/ razítka, PĚKNÁ VEJCE.