Zdzisław Beksiński, BEZ NÁZVU, 1962

29,2 × 20,2 cm – tuš, pero, papír

signatura vlevo dole: BEKsiński
na zadní straně desek vlevo dole: 160. 29,2 x 20,2


Dílo vystaveno, zmíněno a reprodukováno mj. v: – Beksiński – In hoc signo vinces (katalog výstavy), Muzeum varšavské arcidiecéze, Varšava 20. května – 30. září 2018, str. 50, barevná ilustrace, kat. č. 23;
– webové stránky Archivu pro propagaci umění Zdzisława Beksińskiego (https://www.beksinskiarchiwum.net).

♣ Droit de suite: ♣ K kupní ceně bude připočítán dodatečný poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu v souladu se zákonem ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech souvisejících (droit de suite).

Zdzisław Beksiński (Sanok 24. února 1929 – Varšava 21. února 2005) studoval v letech 1947–1952 na Fakultě architektury Krakovské technické univerzity. Byl samoukem, který si v polském současném umění vybudoval nezpochybnitelnou pozici, o čemž svědčí přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se věnoval fotografii, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 si získal uznání jako autor fotogramů, jejichž estetika spočívala v texturních efektech. V letech 1958–1962 vytvářel abstraktní reliéfní obrazy s bohatou fakturou, převážně kovové, které představovaly variantu malby hmoty. Na konci tohoto období vznikaly prolamované tvary připomínající postavy a plnobarevné sochy z kovu. Další etapou jeho tvorby byla léta 1962–1974, kdy se věnoval hlavně kresbě. V 60. letech kreslil perem a tuší figurální kompozice, které se vyznačovaly karikaturní deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlíkem a pastelkami, které představovaly monochromatickou variantu jeho souběžné malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výlučně malířství. Jeho charakteristický styl spočíval v technické dokonalosti, kterou doprovázela neobyčejnost vize. Maloval svět po katastrofě, poznamenaný pečetí smrti a rozpadu. Jeho obrazy obývají postavy a stvoření, která sice mají lidské či zvířecí tvary, ale vyznačují se rysy přízraků, automatů nebo rozpadajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě uspořádávajících symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku svých zobrazení. Sám říkal, že při malování se zcela poddává své vizi, „fotografuje“ ji. V posledních letech začlenil do své umělecké praxe elektronické techniky generování obrazu, které využíval k tvorbě počítačových fotomontáží. Beksińského umění, mnohokrát vystavované a diskutované, vyvolává mezi odborníky i veřejností extrémní emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí pak v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Ten uspořádal Beksińského samostatné výstavy mj. v Galerie Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a stálou expozici ve své vlastní Galerie Dmochowski – Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989–1996. V jeho nakladatelství také vyšly monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vydalo nakladatelství Arkady v roce 1989 monografii o Beksińskim z pera Tadeusze Nyczka (2. vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se v Paláci Opatů v Gdaňsku-Oliwie konala velká výstava obrazů Beksińského a ředitel Muzea v Sanoku Wiesław Banach vydal rozsáhlou monografii o tomto umělci.
Od října 2016 je v Kulturním centru Nowohuckie v Krakově trvale k vidění výstava 250 děl (obrazů, kreseb, fotografií) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Od června 2021 je stálá výstava 30 obrazů Beksińského ze sbírky manželů Dmochowských prezentována také v Muzeu arcidiecéze ve Varšavě.
(foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )