Rozměry: 280 x 210 x 180 cm
K dílu je přiložen certifikát pravosti z roku 2026, podepsaný dcerou umělkyně.
Původ
Varšava, soukromá sbírka. Sbírka dědiců umělkyně.
K dílu je přiložen certifikát pravosti z roku 2026, podepsaný dcerou umělkyně.
„Jádro“ je monumentální prostorové dílo, které vzniklo v 70. letech 20. století. Toto dílo je vynikajícím příkladem uměleckého hledání, které Barbara Levittoux-Świderska prováděla v oblasti tzv. experimentálního tkaní a měkké sochy. V 70. letech se umělkyně odkláněla od tradičního tkalcovského stavu ve prospěch forem budovaných v prostoru. K tomuto účelu využívala přirozenou plasticitu a hmotnost materiálů, které se pod vlivem působící gravitace volně uspořádávaly. Dílo „Rdzeń“ je celé vyrobeno ze sisalu – tvrdého, velmi odolného a přírodního celulózového vlákna získávaného z listů agáve sisalové (Agave sisalana). Sizal od 60. let úspěšně používaly přední tvůrkyně Polské školy tkanin, které si tuto přírodní surovinu cenily pro její tuhost a jednoduchost, umožňující dílu získat samostatnou formu v prostoru. Téměř třímetrová konstrukce představuje samostatnou sochařskou formu, která vstupuje do vztahu s okolní architekturou. Název „Jádro“ odkazuje diváka k vnitřku, skryté síle či organickému kmeni nebo biologické struktuře. Surové propletení sizalového provazu vytváří hustou, trojrozměrnou hmotu s výrazným expresivním nábojem.
Monumentální měkké struktury Levittoux-Świderské se v prostoru velmi dobře uplatňují. O tom psala umělecká kritička Danuta Wróblewska v katalogu samostatné výstavy umělkyně v Galerii BWA v Opole (1981): „(…) slouží k oživení architektury interiéru, což není výsadou každé formy. Nejsou vůči danému prostoru arbitrární, ale harmonicky koexistují se vším, co se v něm nachází. Jejich prolamovaná struktura filtruje světlo a díky jemné vazbě prosvítá obraz pozadí; působí jak svými povrchy, tak tím, že vpouštějí prostor do svého nitra a integrují se s ním“ (cit. podle: Barbara Levittoux-Świderska. Staré i nové práce, Varšava 2009, s. 22).
Právě velkoformátovými, prostorovými textiliemi ohromila Barbara Levittoux-Świderska svět a spolu s Magdalenou Abakanowiczovou a Jolantou Owidzkou se zařadila mezi přední umělkyně tvořící novou polskou školu textilu. Od 70. let jí účast na prestižních výstavách, včetně Mezinárodního bienále textilu v Lausanne, zajistila postavení a uznání, přičemž drtivá většina jejích děl se dostala do evropských institucionálních i soukromých sbírek. Dílo Levittoux-Świderské není početné – umělkyně tkala sama, bez podpory spolupracovníků a v domácích podmínkách, přičemž vychovávala dvě děti v malém bytě ve varšavské čtvrti Żoliborz. Vyznačovala se velkou pracovitostí a vášní, což jí umožňovalo pravidelně se účastnit mnoha výstav.
Objevení se díla takového významu, jakým je monumentální „Rdzeń“, na aukčním trhu je bezprecedentní událostí. Jedná se o jedinečnou příležitost pro sběratele, kteří chtějí obohatit svou sbírku o výjimečné dílo jedné z největších tvůrkyň polského uměleckého tkaní.
