Felix MAIK (1919-2004), Madona ze Skepska

dřevo; 38 cm
na dně vyryto: MAIK / 1980
Polsko, 2. polovina 20. století.

Autor se narodil v roce 1919 v Grodzisku Wielkopolském v chudé početné řemeslnické rodině. Chudoba způsobila, že navzdory svému uměleckému nadání ukončil své vzdělání vyučením tesařskému řemeslu. Od dětství snil o řezbářství a jako mnoho samouků začal s prvními řezbářskými pokusy na pastvině, když hlídal krávy. Vyučené truhlářské řemeslo mu otevřelo umělecké perspektivy v oblasti vyřezávání nábytkových detailů. Osud však rozhodl jinak. V září 1939. Feliks Maik odešel do války jako dobrovolník bránit svou vlast, a když se vrátil domů, poslali ho Němci na nucené práce do Lübecku.
Po válce, v roce 1946, se usadil ve Włocławku a nastoupil do zaměstnání u Státní automobilové dopravy jako průvodčí. V této době navázal úzkou spolupráci s Kujawským muzeem a "učil" se novému kraji, vášnivě tvořil miniatury kujawského nábytku a z figurální plastiky především světce. S oblibou sochal postavy Panny Marie Skepské a Bolestného Krista. Jako suvenýry z regionu byly velmi oblíbené na lidových uměleckých jarmarcích po celém Polsku, kterých se sochař ochotně účastnil.
Sochy Felixe Maika, přestože se zapsaly do dobového folklorního fenoménu, si zachovaly svůj individuální výraz, vyplývající z umělcovy záliby v dekorativnosti a precizním detailu. Maikova díla, obvykle udržovaná v teplých, živých barvách, zdobila nejen jarmarky a různé lidové slavnosti, ale byla také ochotně nakupována největšími muzei v zemi (Krakov, Varšava, Toruň) a regionálními muzei (Włocławek, Bytów). Maik vyráběl také dekorativní šachové figurky a alba na známky: filatelie byla - vedle sochařství - jeho druhou vášní.
Byl činný nejen jako umělec, ale také jako skautský vedoucí v Polském skautském svazu. Po dvě funkční období (1981-86) byl předsedou Włocławské pobočky lidových umělců. K tvůrčí práci povzbuzoval i ostatní.
Umění Felixe Maika, vytvořené pro "měšťanstvo", odkazovalo k lidovým kořenům. Vášeň, s níž umělec tvořil své sochy, způsobila, že zůstaly trvalou stopou po vazbě na tradici, na zbožnost, jejímž viditelným znakem byla v našem regionu postava Skępské madony.
(zdroj: niedziela.pl)