Rozměry: 44 x 30 cm
signováno tuší na p.d.: "Z. STRYJEŃSKA
Dílo pochází z portfolia: "Z. Stryjeńska, Polské selské kroje. S úvodem a poznámkami Tadeáše Severyna, kustoda Národopisného muzea v Krakově, Nice 1939. Vydalo nakl. Szwedzicki"
Stav
zarámováno
Vystaveno
"Zofia Stryjeńska. Polské lidové kroje a tance ze sbírky rodiny Żerlicyn-Żarski", Muzeum Karkonoski v Jelení Hoře, 2015
Literatura
Zofia Stryjeńska 1891-1976, katalog výstavy v Národním muzeu v Krakově, vědecký redaktor Świetosław Lenartowicz, Krakov 2008, kat. č. VI.4 (il. vybrané tabule), s. 359
Świetosław Lenartowicz, O portfoliu polských selských krojů, tamtéž, s. 265-6.
Justyna Słomska, O folkloru, tamtéž, s. 262-264.
Životopis
Jeden z nejvýznamnějších polských umělců první poloviny 20. století. Byla manželkou architekta a sochaře Karola Stryjeńského. V roce 1909 začala studovat na ženské malířské škole Marie Niedzielské. V roce 1911 začala v přestrojení za chlapce studovat malířství v Mnichově pod jménem Tadeusz Grzymała (na akademii tehdy nebyly přijímány žádné ženy). Po roce, rozpoznána svými spolužáky, opustila Mnichov a vrátila se do Krakova. V roce 1918 nastoupila do krakovských dílen jako designérka hraček a autorka grafických črt. V letech 1921-1927 žila v Zakopaném, kde její manžel pracoval jako ředitel dřevařské průmyslové školy. Po jejich rozvodu v roce 1927 se přestěhovala do Varšavy. V roce 1938 získala několik zakázek od polského ministerstva zahraničí, mimo jiné na kilim pro japonského císaře Hirohita. Podílela se na výzdobě interiérů polských osobních lodí: "Batory" a "Piłsudski". Vytvořila také fresky v Technickém a průmyslovém muzeu v Krakově (1917), polychromii sálů v Senátorské věži na Wawelu (1917) a výzdobu interiéru Fukierovy vinárny ve Varšavě. Jako členka Sdružení polských umělců Rytmus (od roku 1922) se zúčastnila Mezinárodní výstavy dekorativního umění v Paříži v roce 1925, kde vyzdobila hlavní sál polského pavilonu podle návrhu J. Czajkowského šesti panneaux s výjevy Slavnostního roku v Polsku. Jednotlivé prezentace Stryjeńské se konaly mimo jiné ve varšavské Společnosti pro podporu výtvarného umění (1919, 1926), pařížské Galerii Crillon (1921), londýnském Salonu nového umění (1927), lvovském Muzeu uměleckého průmyslu (1932) a varšavském Institutu umělecké propagandy (1935). V zahraničí vystavovala svá díla na Benátském bienále (1920, 1930, 1932) a na výstavách pořádaných v letech 1927-39 Společností pro propagaci polského umění mezi cizinci. V roce 1929 obdržela velkou zlatou medaili za knižní ilustrace na Všeobecné národní výstavě v Poznani a v roce 1932 získala zlatou medaili na XVIII. benátském bienále. V období největší popularity Stryjeńské distribuovalo její díla ve formě svazků, alb a pohlednic nakladatelství Jakub Mortkowicz, které vydalo mj. knihy "Tańce polskie", "Pascha. Pieśń o Zmartwychwstaniu Pańskim", "Piasts" a "Obrzędy polskie".
