Rozměry: 118 x 136 cm
Životopis
Jan Smaga je fotograf, dokumentátor výstav a autor konceptuálních fotografických děl. Často pracuje ve dvojici s Anetou Grzeszykowskou a vytváří pracovně náročné fotografické instalace.
zaměřené na vztah mezi architekturou, soukromým prostorem a lidským tělem.
Hanna Rechowicz vystudovala Akademii výtvarných umění v Gdaňsku. Malířka, sochařka, dekoratérka interiérů, divadelní scénografka a návrhářka uměleckých textilií. Spolu se svým manželem Gabrielem Rechowiczem je spoluautorkou mnoha uměleckých dekorací v architektuře.
Kruh je kolekcí více než stovky fotografických objektů, které Hanna Rechowicz vytvořila společně s Janem Smagou. Připomíná historii domu na Lekarské ulici ve Varšavě, kde autorka dodnes žije. Dům - dílo v procesu - utvářený od počátku 50. let 20. století uměleckou dvojicí Gabrielem a Hannou Rechowiczovými, o který po Rechowiczově smrti pečovala a rozvíjela jej jeho žena. Místo s bohatou minulostí - po několik desetiletí centrum setkávání varšavské umělecké komunity: architektů, výtvarných umělců a filmařů. Je to také prostor pro malířské a sochařské zásahy do architektonické substance a postupné hromadění různých materiálů, předmětů, které Rechowiczovi spojovali do poetických asambláží.
Jan Smaga usiluje o zachování integrity tohoto procesu. Umělec, známý jako autor děl "totální dokumentace" - maximálně adekvátní a objektivní prezentace dokumentovaného objektu - poskytuje vícerozměrný vhled do tohoto prostoru prostřednictvím fotografií uzavřených do dokonalého tvarosloví. Nezajímá ho iluzorní a "plochý" záběr, který má povahu náhodného snímku. Je zastáncem modelu fotografického obrazu, který zohledňuje hloubku spojenou s informacemi v něm zakódovanými. Tento způsob uvažování o obrazu motivoval i jeho projekt komplexní dokumentace domu Rechowiczových.
S respektem ke specifičnosti místa - plynulosti procesů, které v něm probíhají, tendenci k diferenciaci forem a prostorové expanzi - požádal Jan Smaga Hannu Rechowiczovou, aby jím vytvořené fotografické snímky doplnila rámy. Výsledné formy vynášejí rušnou a neuzavřenou substanci domu z hloubi fotografických reprezentací do volného prostoru. Způsob tvarování rámů a použité materiály (měď, ocel, olovo, hliník nebo kůže), podrobené různým úpravám z hlediska barvy a struktury, korespondují s prvky viditelnými na fotografiích. Rámy rozvíjejí vizuální vyprávění, zvýrazňují barevnost fotografií a vstupují do rezonance s motivy, které jsou na nich upevněny. Složky - rám a obraz - se vzájemně doplňují a stávají se rovnocennými. Rám dodává fotografickým reprezentacím realitu a zároveň neutralizuje svou izolační funkci. A umístění těchto objektů v galerii otevírá možnost jejich dalšího rozšíření - přenesení uměleckého procesu do mnoha dalších vizuálních a prostorových kontextů. Vystaveny v sálech Zachęty se stávají reprezentanty nepřístupného místa, které nelze spatřit zvenčí a v jediném aktu pohledu.
