Krzysztof Wodiczko, Vozidlo, 1973

fotografie, 62 x 87,5 cm, signováno a na zadní straně podepsáno: 2/10 / Krzysztof Wodiczko; nálepka aukčního domu Cornette de Saint Cyr, Paříž; nálepka Galerie Gabrielle Maubrie, Paříž.

původ: soukromá sbírka, Lodž; Cornette de Saint Cyr, Paříž; Galerie Gabrielle Maubrie, Paříž

Krzysztof Wodiczko (1943, Varšava) - absolvent Fakulty průmyslového designu na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (1968). Pracoval jako designér v průmyslovém závodě UNITRA ve Varšavě a v Polskie Zakłady Optyczne ve Varšavě. Od roku 1977 žije a pracuje mimo Polsko. Po dvouletém pobytu v Kanadě, kde působil na University of Guelph, zahájil sérii přednášek na Ontario College of Art v Torontu. V letech 1977-1981 souběžně působil na Nova Scotia College of Art and Design v Halifaxu. V roce 1983 se přestěhoval do USA. Prvních osm let svého pobytu v USA žil v New Yorku. V roce 1991 začal přednášet na Massachusettském technologickém institutu (Boston), kde od roku 1994 zastával funkci ředitele Centra pro pokročilá vizuální studia na MIT. V současné době vyučuje na Harvard Graduate School of Design.

Dílo "Vehicle" představované v aukci je součástí umělcova rozsáhlého projektu, jehož podnětem byla soutěž na design jízdního kola vypsaná japonskou společností. V průběhu práce na projektu, který byl realizován společně s Krzysztofem Meissnerem, Wodiczko údajně prohlásil: "Krzysztofe, odstupuji, protože toto vozidlo, které mě napadá, má nějaký jiný rozměr".
<< Wodiczkovo "vozidlo" je několik metrů vysoká plošina na čtyřech kolech. Vozidlo se pohybuje přímočaře, rovnoměrně a pouze vpřed. Chůzí sem a tam po nakloněné plošině ji autor uvádí do pohybu, což prostřednictvím soustavy převodů a lan způsobuje, že se kola otáčejí a jedou vpřed.
Neobvyklé vozidlo fungovalo pomalu - aby se s ním člověk pohnul o deset metrů, musel po plošině ujít dvacet metrů. Bez ohledu na směr chůze se "Vozidlo", podobně jako ekonomie v jazyce propagandy, mohlo pohybovat pouze "správným" směrem, tedy "vpřed".
Vozidlo mělo podle předpokladu sloužit pouze umělci. V roce 1973 Wodiczko "řídil" své Vozidlo ulicemi Saské Kępy a kolem Skaryszewského parku. Během těchto erudovaných "jízd" se umělec proměnil v myslitele, který uvažoval o nalezené realitě. Samotné Vozidlo se stalo ironickou metaforou Gierkovy éry. Vozidlo, které z definice odkazuje na pohyb a zrychlení, ve Wodiczkově díle zpomaluje, a stává se tak protikladem propagandistické vize Polska 70. let.