Studovala na Akademii výtvarných umění v Krakově, nejprve na Fakultě malířství v ateliéru profesora Jana Świderského a poté na Fakultě grafiky v ateliérech profesora Mieczysława Wejmana, svého budoucího tchána, a profesora Włodzimierze Kunze. V roce 1972 získala diplom v oboru užité grafiky pod vedením profesora Witolda Skulicze a v oboru litografie u profesora Włodzimierze Kunze. Pracuje především v technice kovu (lept, akvatinta, cákanec) a litografii. Příležitostně se věnuje také uměleckým knihám.
V roce 1986 spolu s Eugeniuszem Get Stankiewiczem obnovila činnost Galerie Divadla STU na ulici Bračka v Krakově. Jedním z plodů této činnosti bylo vytvoření tzv. galerie velkých obrazů, realizovaných na plátnech o rozměrech 6 x 8 m mnoha významnými umělci. Tato díla byla vystavena pod širým nebem, v městském prostoru Krakovské třídy Krasińskiego.
Celou tvorbu Anny Sobol-Wejmanové bychom vlastně mohli nazvat názvem jednoho z jejích cyklů - Deník vnitřního života. Jan Fejkiel k těmto dílům odkazuje slovy:
"Umělkyně ve skutečnosti nepopisuje skutečnost, ale sbírá její hmotné stopy a střípky významů. Vyhýbá se přitom didaktičnosti a moralizování, které jsou nevyhnutelně spojeny s tvorbou historie, vyprávěním a anekdotou. Díla postrádají tradiční drama a jeho napětí. (...) Otevřený prostor grafiky umožňuje vícevláknové vyprávění, kde kontinuita událostí konvenuje a historie se přirozeně prolíná se současností, hmotná skutečnost se záznamem myšlenek, vědomí s podvědomím."
Umělcova raná díla - s názvy jako Inventář, Kusy celku, Gazeta, Město, Každodennost, Hodiny, dny a roky - byla kritikou vnímána jako pohled na svět z odstupu, pokus o holistickou metaforu (Krystyna Czerni). V následujících grafikách se měřítko změnilo, stejně jako úhel pohledu - "zobrazovaný svět" byl viděn z bližší perspektivy, jako by objektiv grafického vidění byl nastaven na makrofunkci. Umělec se stále více zabýval periferií skutečnosti, jejími okraji(Periferie, 1996; Šatna, Skladiště).
Svět zaznamenává vlastní kaligrafií - vratkou, efemérní, zaplétající se do pozadí a ztrácející se v něm, pak tektonicky nevýraznou, svým způsobem originální(Muzeum, lept, akvatinta, 2002), byť jen zdánlivě spojenou s dětskou trapností. Její lapidární ideogramy, zjednodušené siluety, zdánlivě neohrabaně nakreslená písmena či tajemné znaky jsou pokaždé spojeny s plastickou hmotou prostředí, texturou pozadí a kompoziční strukturou. V jediném díle autorka často staví vedle sebe sekvence několika, tuctu nebo i několika set(OVA - Omnia Vincit Amor, 1996, lept, akvatinta) modulů, panelů či metop, které se rozvíjejí do vlysových, horizontálních grafických příběhů, méně často do vertikálních "přehledových tabulí", tableaux sloužících k proniknutí do polotajného poznání ukotveného v autorčiných existenciálních prožitcích.
Tká příběh o sobě a své vlastní tvorbě, tahá nitky z již vytvořených děl do nových, v nichž uplatňuje motivy již známé, byť kompozičně proměněné.
"Nikdy nezačínám úplně od nuly. Je to jakýsi řetězec: vždy mám výchozí bod, který je v předchozím díle. Vytvořím něco složitého, jeden z fragmentů mě zaměstná a táhne mě dál. Všiml jsem si, že takto funguji. Někdy i v dalším tisku rád něco změním, dám náhle barvu, posunu nějakou dlaždici."
Jako významná a důležitá se v její tvorbě jeví série leptů Bécherelova košile (2001). U jeho zrodu stál nález v jednom z bretaňských starožitnictví, kde Anna Sobol-Wejmanová narazila na dlouhou dámskou košili z hrubé tkané lněné vazby, s podlouhlou, úhledně olemovanou trhlinou v místě pohlaví. Kolem ní byl vyšitý nápis "Dieu le veut" (Bůh chce). Setkání s touto vizuálně a existenciálně poznamenanou, materiální stopou něčího osudu vyprovokovalo umělce k sugestivnímu vyjádření. Na leptech mistrným a zároveň výstižným způsobem ukázala velmi osobní čtení stigmatu cizí intimity, metafory ženského osudu - jeho dramatičnosti a zvláštnosti, která je přisuzována pouze jemu.
Snad právě toto dílo iniciovalo celou řadu grafik evokujících elegický a melancholický tón. Sobol-Wejmanová jednu ze svých sérií výslovně pojmenovala Melancholie (2002). Tento pojem a s ním spojený stav mysli či duševní rozpoložení, které se objevuje i v mnoha dílech mimo tuto sérii, vyjadřuje autorka prostřednictvím krajiny s osamělou lodí(Dziennik życia wewnętrznego II, 2004), kompozice se střípky panelů vizualizujících nenávratně nezvratné události, neslučitelné fragmenty předmětů a pohledů, útržky rebusů, které již nelze řešit, unikající za okraje kompozice.
Nelze-li dílům Anny Sobol-Wejmanové upřít expresi, je to exprese nezatížená patosem, a tedy ve službách nikoli násilných emocionálních frází, ale spíše grafických záznamů paměti, provedených se sebevědomím technických dovedností.
Od roku 1991 autorka nepřetržitě spolupracuje s krakovskou Galerií Jana Fejkiela, kde do roku 2009 uspořádala pět samostatných výstav. Další samostatné výstavy děl Anny Sobol-Wejman se uskutečnily mimo jiné v Reykjavíku, Toyamě, Tokiu, nizozemském Zwolle, Amsterdamu, Storrsu (Connecticut), maďarském Gyoru, francouzském Saint-Herblain, Minneapolisu, Norimberku, Bielefeldu a také v Krakově, Poznani a Varšavě.
V roce 1995 získala Grand Prix "Mistři grafiky" na III. mezinárodním bienále grafiky v Gyoru a v roce 2009 jí byla udělena Cena Witolda Wojtkiewicze, kterou uděluje Svaz polských umělců - okres Krakov. Zúčastnila se mnoha dalších skupinových výstav a cyklických soutěžních akcí mezinárodního významu, mimo jiné Mezinárodního bienále grafiky (Triennale) v Krakově (1976-2000), Mezinárodního bienále grafiky v Lublani (1995), Mezinárodního bienále grafiky v Soulu (2002, 2004), Biennale Internationale de la Graveure et des Nouvelles Images v Sarcelles (Francie; 2003).
Umělcova díla se nacházejí mimo jiné ve sbírkách Národní knihovny ve Varšavě, Graphishe Sammlung Albertina ve Vídni, Museum of Modern Art v New Yorku, National Gallery of Art ve Washingtonu, Janos Xantus Museum v maďarském Gyoru, William Benton Museum of Art ve Storrs (USA), Minneapolis Institute of Art, Musée des Beaux Arts v Chambéry ve Francii a v soukromých sbírkách v Dánsku, Francii, Nizozemsku, na Islandu, v Japonsku, Německu, USA a Polsku.
Poznatky o díle Anny Sobol-Wejmanové poskytují především katalogy jejích samostatných výstav v Galerii Jana Fejkiela (1995-2009), jakož i "Anna Sobol-Wejman. Příliv a odliv" (katalog výstavy, Galerie Pryzmat, ZPAP Krakow District, Krakov 2009) a "Anna Sobol-Wejman. Memento Vitae, grafiky 1996-2002" (katalog výstavy, Kulturzentrum im Krakauer Haus, Norimberk, Galerie Jana Fejkiela, Krakov).
