Rozměry: 32 x 25 cm
Katalog raisonne všech litografií Picassa vytvořených v letech 1919–1963. Obsahuje více než 575 litografií, z toho 88 barevných a 12 originálních dílenských litografií, včetně 8 dvojitých na 4 obálky a 4 samostatných frontispisů.
Vydavatel: Editions du Livre – Monte Carlo (první vydání),
Tisk: Atelier Mourlot
Náklad: 449/2500 výtisků
.
Stav
Stav: svazek I – mírně natržený přebal na hřbetu, jinak stav velmi dobrý bez jakýchkoli vad; svazek II – mírně natržený přebal v horní a dolní části hřbetu (po 2 cm bez ztrát), uvolněný blok, jinak stav velmi dobrý; svazek III – stav perfektní; svazek IV – mírně (2 cm) potrhaný přebal, bez ztráty, jinak stav perfektní.
Literatura
Mourlot, 98, 160, 174, 186, 280-1, 388-9
Životopis
Španělský malíř, sochař, grafik a keramik, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století. Spolu s Georgesem Braquem jsou zakladateli malířského směru zvaného kubismus. Od nejmladších let projevoval Pablo svůj malířský a výtvarný talent. Nejprve studoval ve Španělsku, později v Paříži (1901–1922), kde na jeho tvorbu mělo značný vliv setkání s postimpresionisty (mj. Henrim de Toulouse-Lautrecem, který měl velký vliv na jeho tvorbu před rokem 1901). Picassova díla z let 1901–1904 se označují jako modré období. Jednalo se o díla v melancholické barevnosti, zobrazující témata a postavy chudých lidí (Život, Starý kytarista, Dvě sestry, Žehlička). Jeho ateliér se nacházel v ulici La Boétie. Od roku 1904 bydlel v Bateau-Lavoir na ulici Ravignan 13. Po tomto období vstoupila Picassova tvorba do růžového období, mimo jiné se scénami ze života cirkusáků (Dívka na kouli, Žongléři, Toaleta, Harlekýnova rodina). Od roku 1907 začal Picasso pod vlivem Paula Cézanna a iberského a afrického umění tvůrčí experimenty s geometrizací a zjednodušením formy, které daly vznik kubismu (Dívky z Avignonu, Portrét Gertrudy Steinové). V pozdějším období, po spolupráci s Georgesem Braqueem, se vykrystalizovaly zásady analytického, hermetického a syntetického kubismu. Za manifest kubismu byla považována premiéra scénického díla Paráda na libreto Jeana Cocteaua, k němuž hudbu složil Erik Satie a scénografii navrhl Picasso. Bylo uvedeno v roce 1917 „Ruskými balety“ Sergeje Diagileva. Následující roky se vyznačovaly neustálým tvůrčím hledáním. Když vypukla občanská válka ve Španělsku, postavil se na stranu republikánů a v roce 1937 namaloval na objednávku republikánské vlády Španělska za 200 tisíc peset slavný obraz Guernica, který byl vystaven ve španělském pavilonu na Světové výstavě v Paříži. Období druhé světové války strávil v Paříži, v roce 1944 vstoupil do Francouzské komunistické strany a po válce se angažoval na straně levicových a mírových hnutí. V roce 1946 odjel na Azurové pobřeží. V roce 1948 se usadil ve Vallauris. V roce 1948 přijel Picasso do Polska, zúčastnil se Světového kongresu intelektuálů na obranu míru ve Vratislavi a navštívil také Varšavu, kde daroval Národnímu muzeu svou sbírku keramiky, kreseb a barevných tisků. V roce 1950 se stal signatářem stockholmského apelu. V roce 1950 obdržel Mezinárodní Leninovu cenu míru (tehdy nazývanou Stalinovou cenou)[3]. Ve 40. letech maloval protiválečné obrazy (Masakr v Koreji, Válka, Mír). Picassovo poválečné tvůrčí období je velmi bohaté, rozmanité a nedá se zařadit do žádné kategorie.
