měďoryt, lept, ručně vyráběný papír, rozměry listu 47 × 28,5 cm, signováno vlevo dole: B. Picart direx a B. Picart del. 1730
Stejné dílo se nachází ve sbírkách Britského muzea.
Rytina znázorňuje klasickou vizi pekla z řecké a římské mytologie. V popředí je vidět Charon, který řídí loď plnou zatracených duší na řece Styx, a v pozadí se odehrávají dantovské scény s účastí hříšníků.
Série vydaná v Amsterdamu v roce 1733 knihkupcem Zachariasem Chatelainem nebyla zcela novým uměleckým projektem, ale geniálním, luxusním remakem. Celá vizuální koncepce vycházela ze 17. století vydání Tableaux du Temple des Muses (Paříž, 1655), pro které kresby vytvořil vlámský mistr baroka Abraham van Diepenbeeck a vyryl je legendární Cornelis Bloemaert. Bernard Picart se pustil do kompozic van Diepenbeecka a vdechl jim nový výraz. Zajímavé je, že grafiky z této série byly tištěny pomocí dvou samostatných mědiryteckých desek: centrální matrice Bloemaerta byly očištěny a doplněny, zatímco Picart navrhl a vyryl zcela nové, mimořádně bohaté ornamentální rámy (bordury), které obklopují každou ze scén.
Bernard Picart (1673–1733) byl vynikajícím francouzským mědirytcem, kreslířem a ilustrátorem, který se stal jednou z klíčových postav evropského osvícenství. Narodil se v Paříži v umělecké rodině – jeho otec, Étienne Picart, byl známým královským rytcem. Bernard studoval na pařížské Královské akademii malířství a sochařství, mimo jiné u Charlese Le Bruna. Ačkoli zpočátku pracoval v Paříži, jako hugenot (protestant) se potýkal s náboženskými omezeními ve Francii. Po tragické smrti své první manželky a dětí se v roce 1710 rozhodl trvale opustit zemi a usadit se v Amsterdamu. Tam se znovu oženil s Annou Vincentovou, která mu pomáhala s vedením obchodních záležitostí. Stal se tam jedním z nejplodnějších a nejuznávanějších ilustrátorů své doby a spolupracoval s předními vydavateli. Picart se proslavil díky monumentálním grafickým cyklům, které spojovaly uměleckou preciznost s encyklopedickými ambicemi. Jeho nejslavnějším dílem je *Cérémonies et coutumes religieuses de tous les peuples du monde* (1723–1743), vytvořené ve spolupráci s Jeanem-Frédéricem Bernardem. Skládalo se ze stovek rytin zachycujících náboženské obřady z celého světa (včetně pro tehdejší dobu ojedinělých objektivních zobrazení židovských a islámských rituálů). Stejně slavný je i cyklus „Le Temple des Muses“ (Chrám múz) (1733). Jedná se o sérii 60 rytin ilustrujících mytologické scény z Ovidiových„Metamorfóz “.
