Jan Matejko, ZYGMUNT AUGUST A BARBARA RADZIWIŁÓWNA

42,5 x 20,4 cm - tužka, papír signovaný uprostřed: J.M., p.d.: Barbara | barvení

Provenience:

- Kirchmayerových - dcery autorky a jejího manžela.

- Sbírka Adama Kirchmayera (1864-1935) - bratra Wincentyho Kirchmayera.

- Sbírka dědiců Adama Kirchmayera.



Kirchmayerové byli známou a vlivnou krakovskou obchodnickou a bankéřskou rodinou. Dcera Jana Matejky se v roce 1892 provdala za Wincentyho Józefa Mariana Kirchmayera (1866-1908), s nímž měla tři děti. Beata Kirchmayerová byla moderní a podnikavá žena a spolu se svým švagrem Adamem Kirchmayerem koupili v roce 1894 podíly v "továrně na kachlová kamna v Dębnikách u Krakova firmy Józef Niedźwiecki a spol." a v roce 1898, po smrti Józefa Niedźwieckého, se stali jejími jedinými majiteli. Továrna byla známá nejen výrobou kachlových sporáků. Beata Matejkówna spolu s Adamem Kirchmayerem spolupracovala s vynikajícími sochaři, mimo jiné s Konstantym Laszczkou, Tadeuszem Błotnickým a Janem Szczepkowskim. Výrobky firmy byly oceněny na mnoha výstavách, nicméně kolem roku 1910 byla výroba majoliky ukončena a v roce 1919 byla továrna uzavřena.

Jan Matejko (Krakov 1838 - Krakov 1893) - nejvýznamnější polský historický malíř; studium malby zahájil u W. Łuszczkiewicze a W. K. Stattlera na krakovské umělecké škole (1852-1858). Poté studoval na mnichovské akademii u H. Anschütze (1859) a dva měsíce na vídeňské akademii u C. Rubena (1860). Po studiích žil a pracoval v Krakově. V roce 1873 se stal ředitelem tamní Školy výtvarných umění a tuto funkci zastával až do své smrti. Hodně cestoval - podnikl četné cesty do Paříže (v letech 1865-1880), Vídně (1866-1888), v roce 1872 byl v Konstantinopoli, o rok později v Praze a Budapešti; navštívil také Itálii (1878-1879 a 1883). Byl členem mnoha akademií a uměleckých společností, mimo jiné Académie des Beaux-Arts (1873) a Francouzského institutu (1874) v Paříži, berlínské Akademie umění (1874), Rafaelovy akademie v Urbinu (1878) a Künstlersgenossenschaft ve Vídni (1888). V roce 1864 se stal členem Vědecké společnosti v Krakově a v roce 1887 získal čestný doktorát filozofie Jagellonské univerzity. Byl autorem velkých a známých pláten, jako jsou Skargovo kázání, Rejtan, Lublinská unie, Batory u Pskova, Bitva u Grunwaldu, Pruská pocta nebo Kościuszko u Racławic. Maloval také portréty a méně často náboženské nebo žánrové výjevy. Důležitou roli v jeho tvorbě hrála kresba - autor vytvořil mimo jiné album Ubiory w Polsce od 1200 do 1795 a kresebný cyklus Poczet królów i książąt polskich. V letech 1889-1891 pracoval spolu s týmem studentů na polychromii kostela Panny Marie v Krakově. V malířově rodinném domě na Florianské ulici v Krakově se od roku 1898 nachází muzeum věnované jeho osobě - Matejkův dům (pobočka Národního muzea umění).