dřevoryt, papír 17 x 17 cm (illus. passe - partout),
Kazimierz Wiszniewski (nar. 1894 ve Varšavě, zemř. 1960 v Krakově), který začal studovat na varšavské škole výtvarných umění u Ignacyho Pieńkowského a Stanisława Lentze. Ve studiu pokračoval v soukromé malířské škole Konrada Krzyżanowského. Umělecké vzdělání si doplnil na Městské škole dekorativních umění u Mieczysława Kotarbińského, Edmunda Trojanowského a Władysława Skoczylase, kterého považoval za svého mistra. Svá díla stylizoval pod vlivem lidového umění a ornamentu. Vytvářel také náboženské kompozice a portréty.Po roce 1930 Wiszniewski změnil své zájmy a začal se věnovat architektuře a krajině, čímž výrazně obohatil svou grafickou techniku. Námětem jeho děl se stala historická architektura Gdaňska, Poznaně, Kazimierze, Varšavy a dalších měst. Zabýval se grafikou, především dřevořezem, s vedlejším zájmem o malbu a kresbu. Díky své vytrvalé práci a navzdory svému postižení (byl hluchoněmý) dosáhl významného postavení v okruhu meziválečných grafiků.
Zúčastnil se druhé mezinárodní výstavy moderní grafiky ve Florencii. Ocitl se tam ve společnosti Józefa Mehoffera, Władysława Skoczylase, Wojciecha Weisse a Leona Wyczółkowského.
