Krzysztof a Michał Powałka, Zkouška síly

giclee, plátno, 75x75 cm, rámováno

Rámováno: 98,0 x 98,0 cm


č. 5/15 Pro vítěze aukce navíc Umělecký kalendář na rok 2025 (formát A2) s obrazy Jarosława Jaśnikowského "Prostory surrealismu".
O umělcích: J. Jaśnikowski je autorem kalendáře, který je součástí sbírky "Umění":
Krzysztof Powałka je současný "angažovaný" malíř, který tvoří s odkazem na realitu a mluví o ní. Jeho oblíbenou technikou je olejomalba, ačkoli se nevyhýbá ani tušovému nebo kreslířskému umění. Ve své tvorbě vplétá "realitu" do umění, mluví o ní, ukazuje jiné cesty a někdy i lepší svět. Lepší neznamená zcela nový, vymyšlený, neskutečný... Jde o zjemnění a ukázání, že naše realita, ve které žijeme, často brutální a ošklivá, může být krásná a barevná. Temná stránka světa, která se prostřednictvím jeho obrazů dostává na světlo, nás nutí o ní přemýšlet, konfrontovat se s ní a vyvozovat závěry, které možná budou existovat i v reálném světě. A tím přispět k jeho minimální změně....

Michał Powałka je malíř, který se v současné době plně věnuje olejomalbě a hledá s ní svou individuální cestu uměleckého vývoje. Své malířské kompozice vytváří na pomezí realismu a surrealismu. Kromě malířské látky jsou jeho obrazy silně ovlivněny také ilustrací a grafikou, zejména při komponování obrazových ztvárnění. Do centra svých uměleckých úvah staví člověka. Lidské tělo, anatomie, lidské nitro a deformace, umělecky ztvárněné po formální stránce, umožňují proniknout "do hlubin psychologické pravdy o lidské povaze".
Michał Powałka: Tělo je pro mě "materiálem" i ideou, tělem, které je krásné i ošklivé zároveň (jedno nevylučuje druhé), a to vše díky časové ose, do níž jsme vepsáni. Protože čas nás mění, a to i fyzicky, jako například v mém obraze 'Časová osa'. Dnes se s tělem nejčastěji zachází velmi objektivně. Úvahy o výrazu pohybu, emocionalitě formy, kráse gesta se vyhýbají. Rozhovory na takové téma často končí smíchem a redukcí tématu na velmi všední. Obecně je jakýkoli rozhovor týkající se pocitů odmítán. Lidé o tom neumějí mluvit, bojí se, uzavírají se do sebe. Ukazuji, že by tomu tak být nemělo. Nahé lidské tělo spojuje lidi po celé věky. V mnoha svých obrazech se snažím, aby samotné zobrazení lidského těla - mužského či ženského - vyjadřovalo emocionální povahu situace, bylo mnohotvárné, nadčasové.