Leonor Fini (1918 Buenos Aires – 1996 Paříž), „Komnata ozvěn“ („La chambre d'écho“)

barevná litografie na ručně vyráběném papíru Velin Arches;
Rozměry: 58 x 74 cm (vnitří rozměry rámu)
číslováno tužkou vlevo dole: „XCVI/C“, signováno vpravo dole: „Leonor Fini“
Vydavatel: Guigné Paris (Éditions Guigné nebo Éditions d'Art de l'Ibis);
Vyrobeno ve slavném pařížském Atelier Mourlot.
(Atelier Mourlot – založen v roce 1852 v Paříži, nejvýznamnější centrum umělecké litografie na světě; samotná značka této dílny zaručuje nejvyšší kvalitu a prestiž ve světě sběratelství.Právě zde pracovali takoví velikáni jako Picasso, Matisse, Chagall, Miró či Braque. Fernand Mourlot zval umělce přímo do dílny a umožňoval jim experimentovat na litografickém kameni. Jejich litografie se vyznačují neuvěřitelnou hloubkou barev a precizností, která zachycuje každý tah umělcova štětce či pastelky.
Leonor Fini (1907–1996) nebyla obyčejnou umělkyní – byla fenoménem. Narodila se v Buenos Aires, vyrůstala v Terstu a umělecky dozrála v Paříži, kde se stala jednou z nejvýraznějších a nejnezávislejších osobností umění 20. století.
Zatímco většina žen v kruhu surrealistů (jako Meret Oppenheimová či Carringtonová) se potýkala s rolí „múz“ mužských mistrů typu André Bretona, Fini kategoricky odmítla samotnou nálepku surrealismu. „Nikdy jsem nebyla surrealistka. Můj svět je jen můj,“ říkávala. Žila podle vlastních pravidel: ve svém pařížském bytě bydlela s více než deseti kočkami (které považovala za božstva) a se dvěma partnery najednou, čímž vytvořila jeden z nejslavnějších milostných trojúhelníků té doby.
Byla přítelkyní Paula Éluarda, Maxe Ernsta, Georgese Bataillea, Henriho Cartier-Bressona, Pabla Picassa, André Pieyre de Mandiarguesa a Salvadora Dalího a jeho manželky Gali. Cestovala po Evropě autem Cartier-Bressona, který během jedné z těchto cest pořídil slavnou fotografii nahé Fini v bazénu. Tato fotografie byla v roce 2007 prodána za 305 000 dolarů (což je rekordní cena za její dílo). Její tvorba je směsicí erotiky, onirismu, divadla a mytologie. Na Finiiných obrazech a grafikách nejsou ženy pasivními objekty touhy – jsou to mocné postavy ve stylu sfingy, bohyně a kněžky, které ovládají své okolí.
Její dílo – Komnata tajemství – je dokonalým příkladem pro Leonoru Fini charakteristického budování atmosféry tajemství, intimity a divadelního napětí. Umělkyně zve diváka do uzavřeného, soukromého světa, v němž se stírá hranice mezi snem a realitou.