Nikifor Krynicki, Madona s palmou, l.60. 20. století.

pastelka, tužka, papír, 13,5 x 10,2 cm (vzhledem k paspartě) popsáno na zadní straně podpisem autora: PAX RNA; autorské razítko typem "Nikifor the Bishop"; razítko Galerie HILT

provenience: soukromá sbírka, Varšava; Galerie HILT, Basilej
Dílo je opatřeno posudkem Bogdana Karského

Nikifor Krynicki, vlastním jménem Epifaniusz Dworniak, se narodil 21. května 1895 v Krynici a zemřel 10. října 1968 ve Foluszu. Je představitelem naivních, primitivních malířů. Byl lemkovského původu (po matce). Během první světové války osiřel. Po matce zdědil vadu řeči a sluchu. Kvůli své uzavřenosti a "jinakosti" byl izolován od společnosti, často vysmíván a nepochopen. Po druhé světové válce byl v rámci akce "Wisła" třikrát přesídlen na sever Polska, ale s vytrvalostí (pěšky) se vrátil do rodné země. První známá Nikiforova díla pocházejí z doby před rokem 1920. Průlom v jeho tvorbě nastal v roce 1930, kdy ho objevil ukrajinský kapistický malíř Roman Turin. Ten představil Krynického díla pařížské umělecké komunitě. První publikací o umělci byl text Jerzyho Wolffa v časopise Arkady v roce 1938, po němž následovala kniha Elly a Andrzeje Banachových, manželského páru uměleckých kritiků z Krakova, kteří se o Nikifora starali v prvních letech po druhé světové válce. První výstava Nikifora se konala na přelomu ledna a února 1949 ve varšavské hale SARP. O devět let později se Nikiforova díla představila světu na výstavách v Paříži (1958), Amsterdamu (1959), Bruselu (1959), Lutychu (1959), Haifě (1960) a Frankfurtu nad Mohanem (1961). Posledním Nikiforovým mentorem byl malíř Marian Włosiński, který se postaral o uchování jeho díla.

Pro Nikifora je charakteristický zájem o barvu, experimenty s perspektivou a malé rozměry jeho děl. Jako pracovní materiál mohlo umělci posloužit cokoli - staré úřední tisky, listy papíru ze sešitu, obaly od potravin nebo kusy kartonu. Právě díky této úspornosti materiálu je oboustranné použití listu papíru běžným jevem. Na prvních autorových kresbách je vidět práce na vlastním řemesle - vymazávání, stopy po gumě, zakreslování os symetrie. Tématem, které Nikifora zaujalo, byla řeckokatolická pravoslavná církev, jak je patrné například z takzvaného Skicáře architektury. Kromě krajin s pravoslavným kostelem Krynicki nejraději zvěčňoval to, co mu bylo nejbližší - krajiny Krynice, v menší míře Krakova a Varšavy, portréty známých a kolemjdoucích. Častým motivem, který se v jeho dílech objevuje, jsou železniční tratě a nádraží, nejčastěji zobrazené na krajinném pozadí. Jeho umělecké sebeuvědomění potvrzují četné autoportréty, na nichž se zobrazuje jako malíř při práci, rozjímající nad okolním prostorem. Nejraději používal akvarel a kvaš, nevyhýbal se ani temperám a olejovým barvám. Pastelka se v jeho dílech objevuje nejčastěji v jeho pozdním období. Jednotlivé architektonické prvky a postavy konturoval černou linkou. Barevnost je jednoduchá a odráží přírodní charakter prostředí. Přestože používal základní barvy bez tónování a gradace, dosáhl ve svých dílech pozoruhodného realismu. Nikifor po sobě zanechal několik tisíc děl (podle některých zdrojů dokonce kolem 40 000).