Pablo Picasso (1881-1973), Hlava vězně z Osvětimi, 1955

Litografie na papíře
Rozměry v pp: 27 x 21 cm, 39 x 33 cm (s rámem)
Signováno na desce na p.g.: "Picasso".

Litografie vznikla v rámci příprav na pařížský večer k desátému výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Picassovo dílo doprovázelo koncerty a přednášky, které se konaly na levém břehu Seiny 23. ledna 1955. Litografie však byla více než efemérním pamětním tiskem. Ještě v lednu byla reprodukována v mezinárodním tisku; v Polsku ji přetiskla Trybuna Ludu; Téměř všechny Picassovy grafiky z 50. let vznikly ve Studiu Mourlot. Umělec začal spolupracovat s majitelem Fernandem Mourlotem v roce 1945, povzbuzen pozitivními recenzemi Henriho Matisse a Georgese Braqua. Zpočátku se pod křídly vydavatele zdokonaloval v řemesle a od konce 40. let realizoval pouze zakázkové projekty. Ateliér Mourlot se v Paříži těšil velkému renomé a od 30. let 20. století v něm působila řada významných umělců, mj: Miro, Chagall, Braque, Giacometti a Dubuffet;

"Hlava vězně" je ve srovnání s ostatními díly vzešlými z ateliéru i s Picassovými díly z té doby jedinečným dílem. Uvažuje se o něm především na pozadí protiválečných obrazů, které umělec vytvářel od 40. let 20. století. Picasso byl znám svými nekompromisními politickými názory a účastí na mírových kongresech a v komunistickém hnutí. Jedna z nejznámějších anekdot o malíři se týká rozhovoru, který Picasso údajně vedl ve svém ateliéru s německým důstojníkem během okupace. Voják se prý při pohledu na skici dokumentující vznik Guerniky z roku 1937 zeptal: "To jste udělal vy?". Picassova odpověď zněla: "To jste udělal vy"; obviňující tón však ve většině Picassových protiválečných děl chybí. "Hlava vězně" je toho dobrým příkladem. Umělec nejmenuje viníky, ale soustředí se na zobrazení oběti. Vyhýbá se přehnané expresi a hyperbolizaci; Picasso viděl osvětimský tábor během své cesty do Polska v roce 1948. Umělec, pozvaný na Kongres intelektuálů na obranu míru, který se konal v Breslau, se po oficiálních projevech vydal na krátký výlet. Navštívil mimo jiné Varšavu a Krakov. Závěrečným bodem návštěvy byla Osvětim. Pierre Daix, který španělského umělce doprovázel, poznamenal, že Picasso byl v Osvětimi velmi dojatý a plakal. Zároveň je obtížné najít v umělcově tvorbě díla, která by představovala vyrovnání se s holocaustem. "Hlava vězně" je jedinečným příkladem tohoto tématu v Picassově díle.

Pablo Picasso (1881-1973) - španělský malíř, sochař, grafik a keramik, považovaný za jednoho z největších umělců 20. století. Spolu s Georgesem Braquem patří k zakladatelům malířského směru známého jako kubismus. Pablo již od útlého věku projevoval svůj talent pro malířství a výtvarné umění. Vzdělával se nejprve ve Španělsku, poté v Paříži (1901-1922), kde ho výrazně ovlivnilo setkání s postimpresionisty (včetně Henriho de Toulouse-Lautreca, který měl silný vliv na jeho tvorbu před rokem 1901). Picassova tvorba z let 1901 až 1904 je označována jako modré období. Jednalo se o díla udržovaná v melancholických barvách, zobrazující náměty a postavy chudých (Život, Starý kytarista, Dvě sestry, Železář). Jeho ateliér se nacházel v ulici La Boetie. Od roku 1904 bydlel v Bateau-Lavoir na ulici Ravignan 13. Po tomto období vstoupila Picassova tvorba do růžového období, zahrnujícího výjevy z cirkusového života (Dívka na bále, Žongléři, Toaleta, Rodina Harlekýnů). Od roku 1907 Picasso pod vlivem Paula Cézanna a iberského a afrického umění začal tvůrčím způsobem experimentovat s geometrizací a zjednodušením formy, což dalo vzniknout kubismu (Avignonské panny, Portrét Gertrudy Steinové). Později, po spolupráci s Georgesem Bracem, vykrystalizovaly principy analytického, hermetického a syntetického kubismu. Za manifest kubismu je považována premiéra scénického díla Průvody na libreto Jeana Cocteaua s hudbou Erika Satieho a Picassovou scénografií. V roce 1917 ji uvedl "Ruský balet" Sergeje Ďagileva. Následující roky se nesly ve znamení neustálého tvůrčího hledání. Když vypukla španělská občanská válka, postavil se na stranu republikánů a v roce 1937 na objednávku španělské republikánské vlády namaloval za 200 000 peset slavnou Guerniku, obraz vystavený ve španělském pavilonu na Světové výstavě v Paříži. Období druhé světové války strávil v Paříži, v roce 1944 vstoupil do francouzské komunistické strany a po válce se angažoval na straně levicového a mírového hnutí. V roce 1946 se přestěhoval na Azurové pobřeží. V roce 1948 se usadil ve Vallauris. V roce 1948 přijel Picasso do Polska, zúčastnil se Světového kongresu intelektuálů za mír ve Vratislavi a navštívil Varšavu, kde věnoval Národní muzeu svou sbírku keramiky, kreseb a barevných grafik. V roce 1950 podepsal Stockholmskou výzvu. V roce 1950 obdržel Mezinárodní Leninovu cenu míru (tehdy nazývanou Stalinova cena)[3]. Ve 40. letech 20. století maloval protiválečné obrazy (Masakr v Koreji, Válka, Mír). Picassovo poválečné období je velmi bohaté, rozmanité a vymyká se klasifikaci. (Zdroj: Desa Unicum)

Literatura - srovnej Picasso v polských sbírkách, katalog výstavy v Národním muzeu ve Varšavě, Dorota Folga-Januszewska, Varšava 1995, s. 43 (il.), kat. č. 57; - srovnej Picasso v Polsku, ed. Mieczyslaw Bibrowski, Krakov 1979, s. nlb. (il.), kat. č. 35; - srov. Mieczysław Bibrowski, Towarzystwo Picasso w Polsce, Polityka 1966, č. 4, s. 6 (il., jako lept); - srov. Trybuna Ludu, 28 I 1955 (il.).