Ryszard Henryk Grzyb, NOSOROŻEC, 1991

29,6 x 41,8 cm - pastelka, tužka, papír 29,6 x 41,8 cm - rozměry s ohledem na paspartu

signováno na tiráži: R. Grzyb | 1991

Na zadní straně vazby l.g. razítko Galerie Muzalewské v Poznani.



♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Ryszard Grzyb (narozen 17. července 1956 v Sosnovci, Polsko) studoval na Státní vyšší škole výtvarných umění ve Vratislavi, v ateliéru profesora Zbigniewa Karpińského (1976-1979) a na Fakultě malířství Akademie výtvarných umění ve Varšavě (1979-1981). Diplom získal v ateliéru profesora Rajmunda Ziemského V letech 1982-1992 byl členem skupiny Gruppa, s níž vystavoval a účastnil se jejích akcí. Byl také spoluzakladatelem a vydavatelem časopisu Gruppa "Oj dobrze już".
Od poloviny 80. let podnikl několik uměleckých cest: v květnu a červnu 1986 pobýval spolu s Ryszardem Woźniakem na stipendijním pobytu v Západním Berlíně, v letech 1990-1991 v Kolíně nad Rýnem na pozvání Rafała Jablonky, v roce 1995 opět v Německu na stipendijním pobytu v Lamspringe a v roce 1996 v Saignonu na pozvání Kamily Regent a Pierra Jaccauda.
Jeho obrazy se nacházejí ve sbírkách Národních muzeí ve Varšavě, Vratislavi, Krakově, Poznani, v Galerii Zachęta, v okresních muzeích v Katovicích, Bytomi, Toruni, Bydhošti, Olsztynu, v soukromých sbírkách v Polsku i v zahraničí.
Souběžně s malířstvím se věnuje také básnické tvorbě, kterou debutoval ještě jako student ve Vratislavi. Své texty publikoval v časopisech "Nowy Wyraz" (1980, 1981), "Miesięcznik Literacki" (1981), v časopise "Oj dobrze już˝, v publikaci Sztuka Najnowsza. Co je slyšet, kterou redigovala M. Sitkowska (Varšava 1989), a Mladí básníci nového Polska, (Londýn 1993), a v uměleckém časopise Working Title (2004). Jeho Napowietrzne sentence vyšly v nakladatelství Świat Literacki (2005).
V roce 2004 zahájil multimediální projekt Věty nad hlavou, v němž shromažďuje krátké básnické věty, "absurdní haiku", jak sám říká, a umisťuje je do kontextu zcela cizího básnickým experimentům - na billboardy, pohlednice, tužky, hrnky, proměňuje je v neony, plakáty. Tím, že si přivlastní prostor určený pro jiný druh sdělení, posiluje sílu jejich sdělení a vytváří jakési napětí.
Vítěz Ceny Jana Cybise 2010.
(webové stránky umělce)