Ryszard Winiarski, SET A, B PROBABILITY 50% BÍLÁ A ČERNÁ, 1972

47,0 x 85,0 cm - akryl, tužka, dřevo, reliéf, dřevovláknitá deska 30 x 30 x 10 cm (rozměry každého ze dvou děl), 47 x 85 x 14 cm (rám)
Obě díla signována na rubu na spodní liště: Winiarski 1972, na g. liště resp: SET A a SET B

Na rubu dílu A na desce autorská nálepka v angl: SET A, B PROBABILITY 50% WHITE AND BLACK | MUTABLE LOT - DICE, WOOD, ACRYL, 30 x 30 x 10 | YEAR 1972, pod popisem návod na vytvoření herního záznamu, na rubu na obou deskách exportní razítka



Od doby, kdy na Sympoziu umělců-umělců a vědců v Puławách v roce 1966 Ryszard Winiarski poprvé vystoupil s díly inspirovanými výpočtem pravděpodobnosti pomocí modulů černých a bílých čtverců, tuto myšlenku ve své pozdější tvorbě důsledně rozvíjel. Realizoval přitom nejen kompozice v rovině, ale zavedl i třetí rozměr vytvářením reliéfů - jako v kompozici, kterou představujeme v naší aukci. Winiarského reliéfy se v aukcích objevují jen zřídka a pro sběratele představují vzácnost. V případě těchto děl, stejně jako v případě objektů realizovaných na ploše, Winiarski losováním (i pomocí kostky) vybíral ta políčka v obraze, která měla dostat reliéf. Na tato místa umělec vlepil kvádry o velikosti odpovídající mřížce dělení. Určil také výšku těchto bloků (např. od jednoho do šesti centimetrů), přičemž spoléhal na náhodný výsledek.

Sám Winiarski vzpomínal na počátky své tvůrčí cesty takto: Věřil jsem, že mohu do umění přinést něco jiného a důležitého, pokud nabídnu analytický a formální přístup k jeho předmětu. Šlo o účinný pokus zbavit se mystifikace a opřít se o něco jiného než o vlastní vidění. Alternativou byly objektivní procesy a snaha vnést je do oblasti umění. (...) Existuje velmi jednoduchý mechanismus, dobře známý matematikům, který jako by vytvářel neomezené možnosti - nazývá se KAUZA. (...) I s malým počtem použitých prvků, podrobených náhodě, je možné získat velké množství událostí. (...) Celá moje práce je dodnes (...) postavena na těchto dvou objektivních mechanismech, na řádu a náhodě.

Přes zdánlivou objektivitu Winiarského činnosti však jeho kompozice vždy zůstávají dílem umělce. Jerzy Olek na to upozornil: Je snadné si představit situaci, kdy Winiarski předá své předpoklady programátorovi, ten usedne ke klávesnici počítače a během několika minut dosáhne výsledku všech herních sekvencí, které vznikaly léta, a operaci dokončí v tiskárně. Ve formálním smyslu by dosažené výsledky byly stejné jako ty, které se počítají a kreslí nebo malují "pěšky". Pouze by si nebyly rovny z uměleckého hlediska. Počítačové výtisky by postrádaly to, co je v umění podstatné: stopu lidské ruky, onu jedinečnou nedokonalost. Na rozdíl od chladných a lhostejných ideálních forem dýchají autorovy formy osobností člověka, a jsou tak otevřené metafyzickému kontaktu.

Bożena Kowalska ve svém textu pro katalog Winiarského výstavy v Galerii Zapiecek v roce 1975 napsala: (...) jestliže Winiarského díla navzdory tak velké roli náhody v nich působí dojmem uspořádanosti a logické struktury - pak v nich lze nalézt adekvátní odraz obrazu kosmu, mikrokosmu či přírody, kde "naprogramované", řídící zákony v neustálém střetu s náhodou vpisují do zdánlivého chaosu nadřazený klíč svého řádu.

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).

Ryszard Winiarski (Lwów 1936 - Varšava 2006) absolvoval v roce 1959 Varšavskou technickou univerzitu a poté studoval malbu na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (1960-1966). Na konci studia, v roce 1965, formuloval vlastní umělecký program a realizoval první díla z cyklu nazvaného. "Pokusy o vizuální prezentaci statistických rozdělení". Získal za ně první cenu na Sympoziu umělců a vědců v Puławách v roce 1966. Jako stálé moduly svých děl přijal černobílé čtverce, jejichž pořadí a uspořádání se řídí náhodou - hodem kostkou, losem nebo výběrem náhodných čísel. V roce 1970 zavedl do svých děl třetí rozměr v podobě prostorových obrazů nebo jako iluzi prostoru získanou kresbou lineární perspektivy. V roce 1971 vznikly první obrazy se zakomponovanými zrcadly. Od roku 1972 umělec pořádal také "hry" za účasti diváků, kteří jeho prostředky a metodou zaplnili rovinu nebo místnost vlastní "výstavou". Přibližně od roku 1983 Winiarski do svých děl začleňoval významové, symbolické a emocionálně přitažlivé prvky, například tvar kříže, přírodní materiály a jejich zpracování, například ohýbání (instalace: Geometrie ve stavu napětí, 1984, Czarny kwadrat czyli fruwająca geometria, 1984, Hommage for Henryk Stażewski, 1989). Současně se umělec od roku 1960 věnuje scénografii, je autorem několika desítek realizací v této oblasti v divadlech po celém Polsku. Zúčastnil se mnoha výstav v Polsku i v zahraničí, mj: Bienále v Sao Paulu 1969, I. a II. bienále konstruktivismu, Norimberk 1969 a 1971, Construction in Process, Lodž 1981 a Mnichov 1985. Zemřel 4. prosince 2006 ve Varšavě.