Barevná litografie na papíře Velin Arches, 47 x 63 cm v rozměrech paspartu (v rámečku 61 x 77 cm);
Edice striktně limitovaná na 250 exemplářů plus 15 exemplářů E.A. (Epreuve d’artiste – autorský výtisk);
Signováno tužkou Salvadorem Dalím vpravo dole a ověřeno vlevo dole „E.A.“;
Vydavatel: Jacques Carpentier & Simeon Weintrop (Editions Celami);
Dílo bylo vytištěno na tiskařských lisech renomované pařížské dílny Atelier Grapholith Paris
Reference:
-Ralf Michler, Lutz W. Löpsinger, Salvador Dalí: Catalogue Raisonné of Lithographs and Wood Engravings 1956–1980, Prestel Publishing Mnichov – New York 1995, kat. č. 1445;
-The Official Catalog of the Graphic Works of Salvador Dali, Albert Field, str. 74–75.
Původ: soukromá sbírka, Francie
Cyklus „Vitráže“ (Les Vitraux / Stained Glass) vznikl v roce 1974 a představuje fascinující příklad toho, jak Salvador Dalí převáděl svůj surrealistický svět do média světla a skla.
Ačkoli původní díla vznikla jako barevné grafické kompozice a rytiny, Salvador Dalí je navrhl jako předlohy pro realizaci tradičních vitráží s olověným rámem.
Dalí tehdy experimentoval s pohybem, trojrozměrností a propustností světla, aby svým ikonickým motivům vtiskl metafyzický, ba až sakrální rozměr.
V této sérii se Dalí vrací ke klíčovým tématům své tvorby – plynutí času, lidské psychice, náboženství a kritice moderního světa. Při navrhování skic pro vitráže umělec vrstvil asociace na sebe a vytvářel tak hybridní formy (postavy spojené s předměty či hmyzem).
Jedním z nejvíce působivých děl v tomto cyklu je „Odmítnutí civilizace“ (často uváděné pod francouzským názvem Le Rejet de la Civilisation nebo italským Rigetto della civiltà). Tato kompozice představuje Dalího ostrý surrealistický komentář k technickému pokroku, konzumerismu a ztrátě lidské přirozenosti.
Měkké hodiny jako trup hybridu: Uprostřed kompozice se nachází jeden z nejznámějších Dalího motivů – roztékající se hodiny. Není zde však pouze plochou rekvizitou, ale tvoří hřbet surrealistického stvoření opírajícího se o tuhé, hmyzí končetiny. Symbolizuje to pád přesného, přísného času vnuceného průmyslovou civilizací.
Na hlavě/vrcholu této bytosti spočívá královská koruna, z níž stoupá kouř nebo oheň. Dalí poukazuje na pýchu vládnoucích civilizačních struktur a iluzi moci.
Chůdy a podpěry: Hmyzí nohy stvoření připomínají dřevěné podpěry — charakteristický Dalího motiv, který symbolizuje nestabilitu a nutnost umělého podpírání něčeho, co by se jinak okamžitě zhroutilo.
Kalich a pohár (Krev / Látka života): Hlava stvoření spočívá na červené, kalichovité nádobě, z níž stékají kapky. Jedná se o odkaz na biologický, organický prapočátek, z něhož se civilizace snaží vymanit, avšak na němž zůstává neodvratně závislá.
Hlavní myšlenka díla: Dalí zobrazuje civilizaci jako příšernou, pomalou systémovou strukturu – uměle udržovanou konstrukci, která někde ztrácí autentičnost lidské zkušenosti ve prospěch mechanického cyklu hodin a moci.
V roce 1979 vyšel ve Vatikánu album obsahující reprodukce všech 24 litografií cyklu.
Po druhém vatikánském koncilu se katolická církev otevřela dialogu se současnými umělci. Papež Pavel VI. inicioval vznik Sbírky současného umění Vatikánských muzeí (otevřené v roce 1973). Vatikán tehdy začal aktivně zadávat, publikovat a podporovat díla nejvýznamnějších umělců 20. století (včetně Picassa, Chagalla, Matisseho či právě Dalího), přičemž jejich tvorbu interpretoval skrze prizma duchovnosti a lidské existence.
Vatikánská publikace z roku 1979 obsahovala reprodukce 24 děl z cyklu spolu s textem italského spisovatele a kritika Luigia Testaferraty. Italské církevní kruhy a kritici interpretovali tento cyklus jako filozoficko-teologický příběh o osudu člověka
