Barevná dřevorytina na luxusním papíře Velin de Rives, 30 x 23 cm (vnitřní rozměry paspartu), zarámovaná v rámu o rozměrech 48 x 39 cm;
Limitovaná edice, jednotlivé dřevoryty nejsou číslovány (kolofon)
Podepsáno na desce vpravo dole
Vydavatel – Editions d'Art Les Heures Claires, Paříž 1963
Provedení dřevorytů – Ateliers Jacquet et Taricco, Paříž, ve spolupráci s Jeanem Tariccem a Paulem Massinou
Literatura:
-Michler, Löpsinger – „Catalogue Raisonne of Prints, Lithographs and Wood Engravings 1956–1980“, č. 1039–1138
-Eduard Fornes, „Dali Illustrator of Dante: The Divine Comedy“, Les Heures Claires, 2016, s. 125–207
Ve XXIV. zpěvu Očistce putují Dante a Vergilius po šesté terase, kde činí pokání duše labužníků a žroutů. Setkávají se tam s neobyčejným, mystickým stromem rostoucím uprostřed cesty, z jehož koruny stéká čistá voda a jehož plody voní tak intenzivně, že vzbuzují neovladatelný hlad. Z koruny stromu se ozývají hlasy, které vyzývají k umírněnosti a připomínají následky hříchu obžerství.
Ve faktické rovině Danteho básně na Šesté terase očistce doprovází básníka ještě Vergilius. (Beatrice se formálně připojí až v Pozemském ráji na vrcholu očistce). Salvador Dalí však při navrhování této série přistupoval k textu mimořádně volně a alegoricky: postava na levé straně (v hnědo-červeném oděvu) představuje samotného Danteho (pozemského poutníka), zatímco ženská postava představuje Beatrice – celá v modrém plní roli jeho duchovní průvodkyně a zosobnění milosti, která se šplhá k nebeskému světlu nad stromem.
Sluneční paprsky dopadající z pravého horního rohu zdůrazňují, že trest v očistci probíhá pod boží ochranou a směřuje ke spáse.
Postavy se nemohou dotknout ovoce ani vody – celá scéna je prodchnuta surrealistickým pocitem pozastavení. Dalí zde dokonale zachycuje myšlenku očistce: trest není zatracením (jako v pekle), ale očistným procesem plným světla, klidu a naděje.
