Stanisław Fijałkowski (1922-2020), Anděl, 1968

Linoryt, rozměry: v str: 40 x 60 cm, 55,5 x 77,5 cm (s rámem).
Vlastnoruční podpis: l.d.: Angel, p.d.: S. Fijałkowski 68
Dílo zarámováno ve stříbrném rámu, za sklem.

Stanisław Fijałkowski (Zdołbunow na Volyni 1922 - Lodž 2020) byl v letech 1944-1945 nuceně nasazený v Königsbergu. V letech 1946-1951 studoval na Státní vyšší škole výtvarných umění v Lodži u Władysława Strzemińského, Stefana Wegnera a Ludwika Tyrowicze, u nichž získal diplom.
V letech 1947-1993 působil jako pedagog na své alma mater, od roku 1983 byl profesorem. Působil jako prorektor a děkan Fakulty grafických umění. Vyučoval také v zahraničí: v Monsu (1978, 1982), Giessenu (1989-1990), Marburgu (1990). Je viceprezidentem Mezinárodní asociace dřevorytců XYLON ve Švýcarsku a prezidentem polské sekce této organizace. Je členem zahraničních akademií věd a umění v Salcburku a Bruselu. Je držitelem Ceny Cypriana Norwida za uměleckou kritiku za rok 1971, Ceny Jana Cybise za rok 1990 a mnoha dalších ocenění. Jako první v Polsku přeložil texty Vasyla Kandinského ("Bod a linie vs. rovina" a "O duchovnosti v umění"), které vyšly tiskem, a Kazimira Maleviče "Neobjektivní svět". Fijałkowského malba je založena na skromné zásobě abstraktních znaků a omezené barevné škále. Kompozice, z nichž většina naznačuje krajinné nebo šířeji prostorové záběry, jsou budovány jakoby jediným tahem štětce. Každý detail nabývá na důležitosti, sleduje se každá nuance barvy nebo textury. Charakteristické tvary a motivy se v autorových dílech opakují v různých konfiguracích, jako slova, z nichž pokaždé sestavuje jiný příběh. Obrazy obvykle nesou poetické názvy, často upadající do groteskních nebo sebevědomých tónů. Tyto rysy dohromady vytvářejí neobvyklý, zajímavý a autonomní umělecký fenomén. Od počátku šedesátých let doprovází Fijałkowského obrazy černobílá grafika, především linoryt a dřevoryt, příležitostně litografie.