barevná dřevorytina, tuš, papír, 39,5 × 26 cm, podpis umělce, označení vydavatelství Oedo v okraji spolu se jmény řemeslníků – vyřezal Matsuda, vytiskl Ito.
Známý dřevoryt zachycující náhlou bouřku nad mosty Shin-Ohashi a Atake v pozdním letním odpoledni v Edu. Z temné oblohy se valí prudký déšť a lidé přecházející most hledají úkryt, schovávajíce se pod deštníky, klobouky a slaměnými rohožemi. Osamělý vorař pádluje na voru podél řeky Sumida a protější břeh, místně známý jako Atake, se rýsuje jako tmavě šedá silueta. Déšť je krásně ztvárněn jemnými šikmými čarami a jemné stínování bokashi na vodě a obloze umocňuje bouřlivou atmosféru.
V roce 1856 začal Hiroshige pracovat na své poslední velké sérii a mistrovském díle, Sto slavných pohledů na Edo. Série obsahuje 118 vertikálních dřevorytů zachycujících klasické Hiroshigeho krajiny. Od jarních třešňových květů po letní ohňostroje, od klidných scén u řeky po bouřlivé festivalové oslavy – Hiroshige dramatickým a poutavým způsobem zachytil život ve starém Edu. V mnoha grafikách Hiroshige použil novátorskou kompoziční techniku, při níž využil velké prvky v popředí k orámování vzdáleného výhledu v pozadí. Série „Sto slavných pohledů na Edo“, krásně vytištěná s jemným stínováním bokashi, se dodnes těší oblibě jako jedno z velkých Hiroshigeho mistrovských děl a obsahuje některé z jeho nejzapamatovatelnějších obrazů.
Tento klasický projekt byl znovu vydán známým tokijským nakladatelstvím Oedo Mokuhansha v období obnoveného zájmu o ukiyo-e (druhá polovina 20. století). Stejně jako v mnoha jiných tradičních podnicích se i řemeslo dřevorytu předávalo z generace na generaci a společnost Oedo Mokuhansha byla založena potomky vydavatele z období Edo. Jedná se o nádherné grafiky splňující nejvyšší standardy kvality a představují vynikající volbu pro ty, kdo hledají kvalitní reedice starých dřevorytů.
Hiroshige Andō, známý také jako Hiroshige Utagawa, je jedním z nejznámějších japonských malířů a grafiků. Jeho otec, Andō Genuemon, byl samurajem nízké hodnosti a důstojníkem hasičského sboru. Od šestnácti let se Hiroshige učil v dílně Utagawy Toyohiry, pod jehož vedením rozvíjel své dovednosti a talent. Mladý Hiroshige nasával uměleckou atmosféru a zároveň pomáhal v každodenním životě otcovy hasičské brigády. Teprve ve věku 27 let se rozhodl plně se věnovat umělecké tvorbě. Po smrti svého učitele v roce 1822 mu bylo nabídnuto převzít mistrovu dílnu, Hiroshige však tuto nabídku odmítl a vsadil na samostatnou dráhu. Hirošigovo umělecké dílo nebylo dodnes zcela katalogizováno, odhaduje se však, že vytvořil přibližně 5 000 děl, především v technice barevného dřevorytu. Svou kariéru zahájil portréty krásných žen (bijin-ga) a vyobrazeními herců kabuki (yakusha-e), ale po smrti svého učitele se soustředil především na rodnou krajinu. Hiroshige pocházel ze samurajské rodiny, ztotožňoval se však s měšťanskou kulturou Eda. Proslavil se především jako autor krajinářských sérií, jako jsou: Padesát tři stanice na cestě Tōkaidō (Tōkaidō gojūsan tsugi no uchi), Sto pohledů na slavná místa v Edu (Meisho Edo hyakkei) a Šedesát devět stanic na cestě Kisokaidō (Kisokaidō rokujūkyū tsugi no uchi). Mistrovsky zachycoval krajinu v různých ročních obdobích a denních dobách, zajímaly ho povětrnostní jevy. Experimentoval s efekty a kompozicí, používal nekonvenční zkrácené perspektivy. Výjimečným prvkem v jeho dílech je zobrazení atmosférických jevů, jako jsou sněhové srážky či déšť, vichřice a bouře. Na druhou stranu se zajímal o jev stínu a jeho působení jak v krajině, tak v domácím interiéru.
