Japonský dřevoryt, tuš, papír, 24x15 cm (formát papíru), podpis autora
Plastický efekt dřevorytu je umocněn použitím techniky karazuri, při níž byla použita dřevěná deska bez barvy, ručně přitisknutá na papír.
Dřevoryt pochází z časopisu Bijutsu-sekai, č. 1. Byl vydán v Tokiu v roce 1890 (Meidži 23), analogický exemplář se nachází ve sbírce Metropolitního muzea umění v New Yorku a Smithsonova Národního muzea asijského umění ve Washingtonu.
V roce 1890 začal Seitei WATANABE vydávat dřevorytecký časopis Bijutsu-sekai (Svět umění), který představoval díla slavných umělců éry Meidži a samotného Seiteie. Vydávalo je nakladatelství Shun'yōdō. Série obsahuje také návrhy starých mistrů z období Edo, jako byli Okyo, Utamaro a Hokusai. Tyto návrhy byly na dřevotisky převedeny převážně z obrazů.
Watanabe Seitei se původně jmenoval Jošikawa Jošimata. Narodil se a žil v Tokiu a byl známý také jako Shotei. Pocházel z rodiny obchodníka s rýží a ve 12 letech se vyučil zastavárníkem, ale byl propuštěn, protože trávil příliš mnoho času malováním. Ve 14 letech se bez otcova svolení vyučil u Kikučiho Jošaiho (1788-1878), populárního a úspěšného malíře historie. V 21 letech začal používat pseudonym Seitei. Místo aby následoval svého učitele a stal se malířem historie, stal se Seitei jedním z nejlepších a nejpopulárnějších představitelů kacho ga (malba ptáků a květin). Vytvořil tři knihy dřevorytů "Seitei kačo ga", které vyšly v letech 1890 až 1891; jednu knihu kačo ga v roce 1903 a sérii 22 grafik "Nijuni kačo" v roce 1916. Napsal několik knih o malířství a v letech 1890 až 1896 vydal knihu "Bijutsu Sekai" (Svět umění).
Seitei byl častým vystavovatelem a laureátem národních i mezinárodních výstav. Cestoval po Evropě a Americe. V roce 1878 se zúčastnil Světové výstavy v Paříži. Za obraz Holubi v chrámu Sensō-ji v Asakuse (nyní ve Freerově sbírce ve Washingtonu) získal bronzovou medaili. V Paříži strávil pravděpodobně dva roky a díky přátelství s obchodníkem s uměním Tadamásou Hajašim (1853-1906), který uměl dobře francouzsky, se mohl aktivně účastnit uměleckého života impresionistů. V pařížských kruzích byl okázale úspěšný, byl známý, obdivovaný a oceňovaný. S Edgarem Degasem si u večeře vyměňovali kresby, ale Degas své dílo roztrhal s tím, že se nemůže rovnat kráse Seiteiova díla. Seiteiova kresba byla po Degasově smrti součástí jeho pozůstalosti.
Po návratu do Japonska začal Seitei spolupracovat se Sōsukem Namikawou (1847-1910), umělcem, který se zabýval technikou zdobení buněčným smaltem - cloisonné. Kolem roku 1890 se Watanabe Seitei stáhl z veřejného uměleckého života, neúčastnil se výstav a rozhodl se žít poustevnickým životem a zůstal umělcem "v ústraní".
V roce 2023 uspořádalo krakovské muzeum Manggha výstavu "Imaginárium přírody. Watanabe Seitei ze sbírky Manggha Museum", první velkou výstavu umělcova díla na Západě.
