Maurice Utrillo (1883-1955), Montmartre

Barevná litografie na velinovém papíře Arches. Rozměry 68 x 54 cm
Signováno na desce p.d.; l.d. tužkou: HC (hors de commerce)
Kontrasignováno Jeanem Fabrisem (razítko a vlastnoruční podpis na rubu).
(Jean Fabris, francouzský historik umění a tajemník vdovy po malíři)
Na fotografiích patrné mírné záhyby papíru.

Pařížané navštěvovali Montmartre, aby si užili prosté zábavy v tehdejší venkovské části města. Se sklenkou vína a čerstvým chlebem mohli relaxovat a zároveň se kochat nádherným panoramatem města a Seiny z kopce.
Postupem času vyrostly v okolí mlýnů domy a továrny. Moulin de Galette přitahoval stále více lidí. Jeden z mlýnů byl přestavěn na rozhlednu. Hned vedle ní byl otevřen taneční sál. Místo bylo častým motivem na obrazech malířů. Moulin de la Galette inspiroval takové slavné umělce, jako byli Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Henri de Tolouse Lautrec, Pablo Picasso, Modigliani a Marice Utrillo.

Maurice Utrillo, autor: Maurice Valadon (1883-1955) - francouzský malíř a grafik, představitel École de Paris.
Byl nemanželským synem malířky a modelky Suzanne Valadonové. V sedmi letech ho adoptoval katalánský umělecký kritik Migueal Utrillo y Molina. Od dětství byl alhokolista, cikánsky se potuloval mezi hospodami na Montmartru a střízlivými komorami a psychiatrickými léčebnami.
V osmnácti letech začal malovat jako součást terapie proti alkoholismu. Do roku 1903 namaloval již stovky pohledů na pařížské předměstí Montmartre. Jeho první obrazy prozrazují vliv Camilla Pissarra a Alfreda Sisleyho (tzv. období Montmagny). V roce 1909 byl jeho obraz zařazen do Podzimního salonu. V této době přestal tvořit v plenéru impresionistickým způsobem a začal malovat podle pohlednic. Soustředil se na zobrazování bílých budov pomocí lepidla, omítky a bílé barvy. V této době vznikly jeho nejvýraznější obrazy. (Tzv. bílé období 1908-14). Další etapa jeho tvorby se vyznačuje jasnými barvami a větším důrazem na linii a novým námětem: ženy jdoucí po ulici viděné zády k divákovi (tzv. cloisonné období 1914-20). Po roce 1920 vytvářel vícebarevné, ale méně umělecky hodnotné obrazy (tzv. barevné období).
V roce 1912 se zúčastnil výstavy francouzského umění v Mnichově. V roce 1913 měl svou první samostatnou výstavu. V roce 1924 byl kvůli postupující alkoholické chorobě uvězněn a pokusil se o sebevraždu. V roce 1928 mu byl udělen Řád čestné legie. V roce 1935 se oženil s Lucií Valore, francouzskou herečkou, která se dříve přátelila s jeho matkou.
Byl mimořádně plodným malířem. Jen během první světové války namaloval 1 200 olejomaleb. Posmrtně vydaný katalog jeho děl uvádí více než 3 500 obrazů. Hlavním tématem jeho děl se stala městská krajina (úzké chudé uličky, pařížské zapadlé čtvrti, šedivé zdi, malá města, provinční kostely). Maloval také portréty a zátiší. Sporadicky se věnoval scénografii: v roce 1926 vytvořil dekorace pro soubor ruských baletů Sergeje Ďagileva, v roce 1948 spolupracoval s pařížskou Komedií opery.
Zemřel na zápal plic.