Grafická úprava, limitovaný náklad 200 výtisků, na francouzském papíře.
Každý výtisk je individuálně číslován.
Nápis tužkou na l.d.: 173/200, p.d.: faksimile "Picasso".
Rozměry: 50 x 70 cm (celý list).
Dole na l.d.: nakladatelské razítko se suchou fixou.
Na rubu: typografický popis a hologram.
Stav: velmi dobrý
Člověk, který vytváří něco nového, musí danou věc ošklivit. Tím, že soustředí své síly k vytvoření intenzivního napětí, tím, že se o něj snaží, nakonec vždy vytvoří ošklivou věc a jen jeho napodobitelé mohou z ní udělatz ní udělat něco krásného, protože vědí, co dělají, protože věc už byla vynalezena, ale vynálezce sám neví, co objeví, takže jeho dílo musí být nevyhnutelně ošklivé. /Pablo Picasso/
"Děvčata z Avinionu" dokončil Picasso v červenci 1907, ale veřejně je představil až o devět let později na Podzimním salonu v roce 1916.
Obraz vznikl v pařížském ateliéru na Montmartru - ve slavném Le Bateau-Lavoir. Název se dostal na veřejnost až v roce 1920. Picasso tento obrovský obraz, který viděl jen úzký okruh malířových přátel, mezi nimiž byl i min. Matisse.
Když dokončený obraz spatřil Georges Braque, řekl: "vypadá to, jako by se někdo napil parafínu a spolkl smolu, aby mohl plivat oheň". Kritický byl i André Derain: "jednou se Picasso se svým velkým obrazem oběsí". Tím, že se Picasso rozešel se svými dosavadními názory v umění, nicméně inicioval vznik nového výtvarného jazyka. Krátce nato se k malíři připojil Braque. Ve svých obrazech odkazovali na Cézannův způsob vidění skutečnosti, založený na třech geometrických tělesech: kouli, válci a kuželi, přičemž syntetizovali tělesa do jejich nejjednodušších forem, zkrátili perspektivu, rozostřili prostor mezi rovinami a obraz zjemnili.
Picassova malba znamenala zlom v dějinách moderního malířství a je považována za počátek kubismu. Narušil totiž klasický vzorec figurálního zobrazení. Estetika tohoto díla byla šokující. Ženy ztratily svou krásu a proměnily se v monstra. Obraz jako celek byl šokující - provokativní pózy, barvy a střet stylů.
Picasso se inspiroval primitivními africkými sochami. Obličeje dvou žen nahradil maskami. Všechny tváře jsou protáhlé a stažené k sobě - zobrazené současně z různých úhlů pohledu. Každý prvek kompozice je kombinací plochých geometrických tvarů.
Malbě předcházely četné přípravné studie. Dochovalo se téměř 200 skic a mnoho poznámek.
Zajímavé je, že obraz se původně jmenoval "Pět avignonských prostitutek". Název "Avignonské panny" později navrhl obchodník s uměním Andre Salmon. Picasso bydlel dva kroky od carrer d'avingo (ulice nevěstinců v Barceloně). Nakupoval tam papír a akvarely.
"Slovo Avignonjsem si spojil sněčím, co jsem znal a co souviselo s mým životem" (Picasso).
Pablo Picasso se narodil v Malaze v roce 1881, jeho otec byl kreslíř a právě on mu poskytl první dílny a objevil jeho talent. Ve čtrnácti letech Pablo nastoupil na Královskou akademii výtvarných umění svatého Ferdinanda. Brzy se také ocitl v Paříži a stal se členem francouzské umělecké bohémy. Během bojů první války pak pobýval v Itálii a třicátá léta strávil mimo jiné ve Španělsku. První polovinu čtyřicátých let prožil Picasso v Paříži a stal se tam komunistou, aby dožil svá léta poblíž Cannes na jihu Francie. Byl autorem nezapomenutelných děl, jako je například jeho "Longchamp", výraz forem kombinovaných s jasnými barvami. Následovalo Picassovo modré období, v němž měla modrá barva vyjadřovat pocity soucitu, smutku nebo dojetí. Zde pravděpodobně stačí zmínit jeho dílo s názvem "Volání. Pohřeb Casagemase" z roku 1901 nebo obraz "Starý kytarista", spáchaný v roce 1903. Poté přišlo jeho růžové období a například obraz "Rodina Harlekýnů". Tato doba však také přešla v novou - Picasso prožíval svět takříkajíc nanovo, a tak vzniklo jeho předkubistické období, tedy díla jako "Portrét Kahnweilera" a "Harlekýn" z roku 1915. Tím však vývoj v žádném případě neskončil. Ve skutečnosti u něj došlo k návratu ke klasicismu, jak je patrné z díla "Ženy u fontány". Nakonec přišel jeho předválečný surrealismus, jak je vidět na obrazech "Tanec" a "Červené křeslo". Obrazy jako "Masakr v Koreji" z roku 1951 nebo "Válka a mír" naopak pocházejí z poválečného období. Někteří v jeho díle z té doby dokonce spatřují manýrismus. Za zmínku stojí reinterpretace Velaswuezova díla "Las meninas" a slavného díla "Snídaně v trávě". Mezitím se Picasso věnoval také tvorbě umělecké keramiky, která znamenala jeho poslední tvůrčí období. Zemřel 8. dubna 1973 v Mougins. Během svého života měl Pablo Picasso sedm dlouhodobých vztahů. Měl čtyři děti: Paula (s Olgou Kokhlovou, svou první ženou), Mayu (s Marií Teresou Walterovou), Clauda a Palomu (s Francoise Gilotovou, svou druhou ženou). (Zdroj: www.zyciorysy.info)
