Litografie; pergamenový papír Marais; 36 x 27 cm (vnitřní rozměry paspartu o rozměrech 47 x 38 cm);
Vydavatel: Henri Paul Jonquières; provedení: Atelier Duval; tisk: Priester Feres.
Předložená litografie pochází z jediné publikace těchto 40 Picassových kreseb v historii, která vyšla v roce 1957 se souhlasem Dory Maar a díky tomu, že vydavatel (Henri Paul Jonquières) poskytl jediný exemplář s těmito kresbami. Další osud originálu tohoto portfolia po smrti Dory Maar v roce 1997 není znám.
Picasso po vydání cyklu 31 kreseb k textům Buffona v roce 1942 přinesl v roce 1943 své milované, surrealistické fotografce a malířce Doře Maar výtisk „Histoire naturelle“. V jejím ateliéru vyzdobil okraje tohoto cyklu grafik lidskými hlavami, zvířaty a fantastickými tvory, přičemž samotnou Doru Maarovou ztvárnil jako ženu-ptáka-sfingu na titulní stránce. Při darování tohoto výtisku jí napsal věnování: „per Dora Maar tan rebufona!“ (pro Doru Maar, takovou krásku!), což je slovní hříčka odkazující na příjmení Buffon a katalánské slovo „krásná – bufo“.
Na poslední stránce portfolia Picasso akvarelem (viz fotografie) napsal prohlášení, které zní:
„Všechny kresby v této knize vznikly v neděli 24. ledna 1943 odpoledne v Paříži na adrese 6 rue de Savoie“.
Dora Maar (1907–1997), vlastním jménem Henriette Theodora Markovitch — napůl Chorvatka, napůl Francouzka. Dcera architekta ze Záhřebu a majitelky butiku v Cognacu. Po 16 letech strávených v Buenos Aires se vrátila do rodného Paříže, aby studovala fotografii na škole ENS Louis-Lumière a malířství na proslulé Académie Julian. Právě zde si v roce 1930 změnila své skutečné jméno a příjmení na pseudonym Dora Maar, který se od té doby stal jejím poznávacím znamením. V roce 1935 se Dora seznámila s Pablem Picassem – svou největší láskou a, jak se později ukázalo, největší tragédií svého života. Seznámili se v kavárně Les Deux Magots. Picasso prý zahlédl o 26 let mladší Doru, jak sedí u sousedního stolu. Údajně se z nudy hrála s kapesním nožem a zapichovala čepel do desky stolu mezi prsty obalenými černou rukavicí vyšívanou růžemi. Při jednom z pokusů se netrefila a pořezala si ruku, z níž krev prosákla skrz látku. Picasso si toho všiml, přistoupil k ní a, okouzlen tímto druhem masochismu, se zeptal, zda by mu tu rukavici mohl dát. Tak měl začít jejich bouřlivý, toxický a destruktivní vztah trvající 11 let. Dora vyfotografovala Picassa na přibližně 1 800 snímcích, on ji namaloval na několik desítek pláten. Ona však skončila v bídě, šílenství a osamění. Dlouho se spokojovala s rolí jeho hlavní múzy. Tvář Dory Maar můžeme spatřit dokonce i v Guernice, kde je zobrazena jako žena držící lampu. Umělkyně doprovázela Picassa od samého počátku procesu tvorby tohoto monumentálního plátna, který pečlivě zaznamenávala na fotografiích a vytvořila tak pro dějiny umění mimořádně cennou reportáž.
