Japonský dřevoryt, tuš, papír, 24x15 cm (formát papíru), text v japonštině
Dřevoryt pochází z časopisu "Isho Sekai (World of Design)", č. 6. Vydáno v Tokiu v roce 1901 (Meidži 34), analogický výtisk je ve sbírce Harvardské knihovny.
První číslo časopisu "Isho Sekai" bylo celé ilustrováno umělcem jménem Sawa Kyukou, dřevoryty vyřezával Watanabe Takijirō a vydavatelem byla "Seibikai" (Asociace vybrané krásy). "Seibikai" založil v Tokiu v roce 1900 Shobei Kitajima, který koordinoval výrobu všech čísel.V epilogu časopisu "Isho Sekai" se vysvětluje, že časopis vychází každý měsíc, pátý den v měsíci, a poskytuje návrhářům nejnovější poznatky z oblasti navrhování kimon, barvení látek a tkaní vzorů. Mnoho návrhů z období po roce 1900 filtrovalo tehdejší západní secesní estetiku a přizpůsobovalo ji tradičním japonským formám.
Vzor kimona byl vždy nesmírně důležitý, protože definuje nejen samotný oděv, ale také oblast nebo řemeslníka, který ho vytvořil. Výzdoba kimon má často složité významové roviny a představuje nekonečné bohatství vzorů odkazujících na přírodu, střídání ročních období, zvyky nebo trendy v umění. Kromě estetické hodnoty jsou tyto vzory spojovány s vírou a touhou po dlouhém a úspěšném životě. Samotná barva kimona může mít významný metaforický a kulturní význam. Fialová barva je metaforou nehynoucí lásky, zatímco červená znamená mladistvý půvab a svůdnost. Svou symboliku měly také vzory, které se na kimonech nacházejí. Na svatebních kimonech se nejčastěji objevovali jeřábi, protože se věřilo, že tito ptáci jsou schopni žít více než tisíc let - což mělo odrážet dlouhé a šťastné manželství. Motiv borovice je naopak spojován s obdobím nového roku a nejčastěji se nosil v zimě. Vyobrazení třešní bylo nejoblíbenější na jaře, kdy se po celé zemi masově koná hanami - slavnost rozkvetlých třešní.
