Barevný dřevoryt, papír, 25x17 cm (formát papíru diptychu), nápisy v japonštině
Dřevoryt pochází z druhého svazku desetidílné série "Unai-no Tomo" (Přátelé dítěte) od Seifu Šimizua, kterou vydalo nakladatelství Unsodo v Kjótu (první vydání) v roce 1911. Analogický výtisk tohoto svazku se nachází mimo jiné v Brooklynském muzeu, kde se hrami a hračkami zabýval slavný kurátor-etnograf Stewart Culin. Publikace je registrována v japonské Národní parlamentní knihovně pod číslem 400724478.
Některé dřevoryty v této publikaci jsou bohatě zdobeny kovovými pigmenty ve zlatě a stříbře. "Unai-no Tomo" je dílo velkého uměleckého a etnografického významu a je všeobecně považováno za nejdůležitější ranou ilustrovanou japonskou práci o "omocha", hračkách vyráběných ručně z běžných materiálů. Mnohé z nich původně vycházely z amuletů a talismanů, které mají kořeny v šintoismu a tradičním japonském folklóru.
Šimizu Seifu (1851-1913 ) byl ředitelem velké tokijské lodní společnosti a zároveň vášnivým sběratelem japonských lidových hraček, autorem, výtvarníkem a kaligrafem, který studoval u Hirošigeho III. Jeho osobní zájem o japonské hračky vedl k vytvoření desetisvazkové série Unai-no Tomo. Prvních šest svazků, které vyšly v letech 1891-1913, bylo založeno na jeho vlastních kresbách. Po Šimizuově smrti v roce 1913 dokončil další čtyři svazky jeho přítel Tekiho Nišizawa. Série je považována za cenný a důležitý zdroj informací o japonských lidových hračkách.
Hagoita (palety) se používaly pro hru zvanou hanetsuki, tradiční novoroční hru, která měla zajistit štěstí a ochranu před zlem v novém roce. Zpočátku byla hra spojována s císařským dvorem a šógunovou družinou a hráli ji muži i ženy. Postupem času se z ní stala typicky dívčí zábava.
