Pablo Picasso (1881–1973), Un Monsieur avec une pipe et une Dame (Pán s dýmkou a dáma) ze série 347

Litografie na velínovém papíře Arches, rozměry: 25 x 20 cm (vnitřní rozměry dvojitého paspartu), zarámovaná v rámečku o rozměrech 46 x 41 cm;
Limitovaná edice, nečíslovaná,
signováno na kameni v pravém dolním rohu „Picasso“, datum v zrcadlovém obraze „9.8.68. II l.g.“
Vydavatel: Galerie Louise Leiris (Paříž) (autorská práva), výroba: C.J. Bucher AG v Lucernu (Švýcarsko)
Ref.: Katalog raisonné Bloch 1732, série č. 347, Baer 1749;
Picassova série 347, vytvořená v roce 1968, kdy bylo umělci 87 let, patří k nejpozoruhodnějším a nejplodnějším projektům v jeho pozdní tvorbě. Série se skládá z 347 kreseb a leptů, které Picasso vytvořil během pouhých sedmi měsíců, což je vzhledem k jeho věku úžasný výkon.
V tomto období svého života se Picasso cítil naprosto svobodný od jakýchkoli konvencí či očekávání. Mohl tvořit, co chtěl, způsobem, který považoval za nejvhodnější.
Cyklus je plný odvážných, často provokativních erotických scén, které zkoumají lidskou sexualitu a akt voyeurismu. Picasso se často zobrazoval v roli pozorovatele, někdy jako klaun nebo stařec, který obdivuje mladé, krásné modelky. Je to odrazem jeho vlastních vztahů s mladšími ženami navzdory jeho věku.
Picassův cyklus 347 vzbudil vzhledem ke své tematice a formě smíšené a často kontroverzní reakce, a to jak u kritiků, tak u veřejnosti. V té době, ačkoli byl Picasso již uznávaným umělcem, tato otevřenost a přímočarost, zejména u někoho v jeho věku, u mnoha diváků vyvolávala šok a pobouření. Někteří kritici interpretovali tato díla jako projev posedlosti starého muže sexem a mládím a dokonce Picassa obviňovali z misogynie.
V určitých kruzích byl tento cyklus vnímán jako příklad degenerovaného umění, které nereaguje na „vážná“ společenská či umělecká témata.
Cyklus 347 je považován za jedno z klíčových děl pozdního období Picassovy tvorby, které dokládá jeho neochvějnou vitalitu, kreativitu a mistrovství v oblasti grafiky.