Zdzisław Beksiński (1929 - 2005), Bez názvu

černobílá fotografie, fotografický papír, 17 x 21 cm, vzadu razítko autora: "ZDZISŁAW BEKSIŃSKI | SANOK, ULICA ŚWIERCZEWSKIEGO Nr. 29. |POLSKO".



Malíř, sochař, fotograf, kreslíř a počítačový grafik. V letech 1947-1952 studoval na Fakultě architektury Technické univerzity v Krakově. Beksinského tvorbu lze rozdělit na dvě období: avantgardní, které trvalo jen několik prvních let, a druhé, během něhož si umělec vytváří divácky rozpoznatelnou podobu, odpovídající jeho tvorbě. Zpočátku se zabýval fotografií, ale vytvořil mimo jiné koláže, tzv. antifotografie, a také abstraktní reliéfy a kovové figury. Jeho raná díla byla realizována v konvenci informelu, malovaná reliéfně hustě nanášenou barvou. Na počátku 60. let se plně věnoval fantaskní, vizionářské, figurativní malbě, pečlivě malované olejovými barvami na dřevovláknité desky. První období této malby, ovlivněné východní mystikou, bylo plné symbolů, tajemných obsahů a katastrofické, hororové atmosféry. V roce 1977 opustil Sanok a natrvalo se přestěhoval do Varšavy. V osmdesátých letech se odklonil od "anekdoty", odvádějící pozornost od čisté formy malby, a znovu se obrátil ke svým dřívějším zkušenostem s abstraktní malbou, stále však s použitím jasné formy. Vystavoval ve Francii, Německu a téměř ve všech významných polských centrech. V roce 1999 připravilo Historické muzeum na zámku v Sanoku jeho největší retrospektivní výstavu. Historické muzeum v Sanoku má také nejbohatší sbírku umělcových děl. Na podzim roku 2011 byla v Domě Plastyka ve Varšavě uspořádána velká retrospektiva dvou set padesáti děl ze sbírky Anny a Piotra Dmochowských. V květnu 2016 byla otevřena stálá expozice 30 obrazů a 30 kreseb v Městské galerii umění v Čenstochové a na podzim 2016 byla v novohutském Kulturním centru otevřena stálá expozice 50 obrazů, 100 kreseb a 100 uměleckých fotografií rovněž ze sbírky Dmochowských. Velký význam pro popularizaci osobnosti Zdzisława Beksińského mělo vydání knihy Magdaleny Grzebałkowské "Beksiński. Portret podwójny" a vznik filmu "Ostatnia rodzina" Jana A. P. Matuszyńského, za který v roce 2016 obdržel "Zlaté lvy".