Stanisław KAMOCKI (1875-1944), Pozorovatelna, 1934

autolitografie, papír; 27,5 x 21,5 cm (il. pasparta), 41 x 33,5 cm (rámováno, pasparta); signováno tužkou pod kompozicí p. d.: St. Kamocki. Tisk pochází ze sborníku "Teka autolitografii artystów legionistów wydana w dwudziestolecie zbrojnego czynnu legionów 1919-1934", vydaného v roce 1934 v Krakově Sekcí legionářských umělců u příležitosti Historické výstavy polských legií v Národním muzeu v Krakově.

"Portfolio autolitografií legionářských umělců vydané k dvacátému výročí ozbrojeného činu legionářů 1919-1934".
Portfolio bylo vydáno v roce 1934 v Krakově Sekcí legionářských umělců a doprovázelo Historickou výstavu polských legií v Národním muzeu v Krakově. Výstava byla později představena i v dalších městech včetně Lvova. Na výstavě byla přítomna také díla Ignacyho Pinkase s legionářskou tematikou, z nichž většina byla bohužel ztracena během druhé světové války. Některé jsou známé z fotografií a ty, které se zachovaly, jako například portrét dělostřelce Tadeusze Müllera, se nacházejí v Národním muzeu v Krakově. Portfolio obsahuje 15 litografií od 10 autorů, včetně Ignacyho Pinkase. Jsou mezi nimi díla Stanisława Dąbrowského, Kazimierze Dzielińského, Stanisława Janowského, Franciszka Jaźwieckého, Stanisława Kamockého, Tadeusze Korpala, Tadeusze Seweryna, Wincentyho Wodzinowského a Leona Wyczółkowského. Díla zobrazují portréty vojáků, boj a život v zákopech, válečné hřbitovy a symbolické výjevy. Většina z nich je podepsána tužkou autorů.
Všechna díla byla vytvořena speciálně pro tuto výstavu.
Stanisław Józef Juliusz Kamocki, pseudonym "Stefan Kozłowski" (narozen 18. listopadu 1875 ve Varšavě, zemřel 10. července 1944 v Zakopaném) - malíř a grafik, krajinář hnutí Mladé Polsko. V letech 1891-1900 studoval u Leona Wyczółkowského, Jacka Malczewského a Jana Stanisławského na krakovské Škole výtvarných umění a v letech 1901 a 1902 v Paříži. Během první světové války sloužil v první brigádě polských legií. Žil v Krakově a Zakopaném, kde měl vlastní ateliér. Od roku 1919 vedl krajinářské oddělení na Akademii výtvarných umění v Krakově, kde byl v roce 1937 jmenován řádným profesorem. Od roku 1942 vyučoval malbu na Státní škole lidového umění v Zakopaném. Byl považován za jednoho z nejtalentovanějších Stanisławského žáků a za jednoho z nejvěrnějších pokračovatelů krajinomalby. Zpočátku vytvářel velkoformátové obrazy na plátně, ve 20. letech 20. století téměř výhradně na kartonu. Maloval v plenéru, zachycoval pohledy na Volyň, Podolí, okolí Krakova a Tatry, někdy zobrazoval dekorativní zátiší.
Autolitografie - litografie vytvořená autorem - grafikem přímo na litografický kámen.