Soupis vězňů a zemřelých v pracovním táboře Łambinowice (červenec 1945 - říjen 1946)

V roce 1864 bylo v blízkosti obce Lambinowice zřízeno vojenské cvičiště. Během prusko-francouzské války v letech 1870-1871 byl na cvičišti zřízen tábor pro tři tisíce francouzských zajatců. Pozůstatkem tohoto tábora je hřbitov s 53 hroby. Během první světové války byl tábor znovu obnoven a prošlo jím asi 90 000 vojáků různých národností - Rusů, Angličanů, Italů a Srbů - a zůstalo zde téměř 7 000 hrobů. Dne 3. září 1939 začal wehrmacht převážet do Stalagu VIII B první polské válečné zajatce. Jednalo se především o vojáky zajaté po bitvě u Bzury. Počet polských válečných zajatců dosáhl 100 000. Po zahájení plánu Barbarossa sem byli hromadně převáženi sovětští váleční zajatci, kteří byli umístěni do samostatného tábora Stalag VIII F. Podle různých odhadů v táboře během druhé světové války zemřelo nebo bylo zavražděno 40 000 až 100 000 válečných zajatců, celkem jím prošlo až 300 000 vojáků spojeneckých sil různých národností. Asi 40 000 převážně sovětských válečných zajatců, kteří zemřeli, je pohřbeno v hromadných hrobech poblíž bývalé obce Ključnik a na zajateckém hřbitově. Oblast sovětského zajateckého tábora se spolu s obcí Klucznik stala vojenským cvičištěm. Obyvatelé obce byli vysídleni. V říjnu 1944 sem byli přivezeni vojáci z Varšavského povstání, mezi nimi i více než 1000 žen. Většina z nich byla později převezena do jiných táborů. Mezi povstalci, kteří byli umístěni v táboře, byl i Witold Pilecki - do Lamsdorfu byl poslán 8. října 1944 v rámci varšavského transportu vojáků AK. Witold Pilecki zůstal v táboře 10 dní, poté byl spolu s důstojníky uskupení "Chrobry II" poslán do oflajku v Murnau.

Vydavatel: EDJ Edice, 1998.
Formát: 200 x 140 mm, 217 str.

Výtisk ve velmi dobrém stavu. UNIKÁT.