VENTURA DE RAULICA Gioacchino x. Služba katolické ženy od počátku křesťanství po naši dobu [1901].

Překlad z druhého vydání francouzského originálu STANISŁĄW KOŹMIAN, TOM I, ČÁST I a II, Spółka Wydawnicza Polska v Krakově 1901, 1902 (dva díly ve spoluautorství), tiskárna "CZAS" pod vedením Józefa Łakocińského, s. 200, 246, rozměry 13,5 x 21, poloplátěná epoxidová vazba, 1 karton s ošoupanými okraji, mírně natržený, vše v dobrém stavu.

FRAGMENT:

"Zestárnout nebo přestat se líbit bylo pro římskou ženu zločinem. Člověk nehledá ženu v manželství," řekl Junewal - ale tváří se. Ať oči ztratí trochu ze svého lesku, ať se poškodí sklovina zubů, ať povadne kůže, ať se objeví pár vrásek, a vše je mezi mužem a ženou přerušeno. Manželka byla bez jakýchkoli formalit poslána pryč. Osvoboditel jí jménem jejího manžela říkal: "Jdi pryč", a tím to skončilo. Tentýž autor uvádí, jak Publius, když se loučil se svou ženou, nechal ji prostřednictvím otroka jednoduše říci: "Ženo, příliš často si otíráš nos, okamžitě odejdi! Očekáváme, že tě nahradí méně vlhký nos. Je třeba přiznat, že v pohrdání ženou a nerespektování nejsvětějších povinností nebylo možné zajít dál. Když však žena zavdala sebemenší příčinu k podstrčení své věrnosti a manželově divoké žárlivosti, děly se nerovnoměrně horší věci: byla svlečena úplně donaha a otroci ji doprovázeli na cestě z domu a bičovali ji na ulicích, dokud nedorazila do svého nového příbytku. A přesto byl tento trest milosrdný, neboť v podobných případech, ať už relevantních, nebo nepravdivých, ji manžel mohl i zabít. V Římě měl manžel nad svou ženou stejně jako nad svými otroky a dětmi právo života a smrti...".