Mimořádně zajímavá a nesmírně symbolická emise Julia Caesara, v níž byl mýtus o počátcích rodu Juliů využit jako přímý nástroj politické legitimace. Denár byl ražen v letech 47–46 př. n. l., během závěrečné fáze občanské války, kdy se Caesar po vítězství nad Pompeiem u Farsalu musel vypořádat s jeho stoupenci, kteří v Africe znovu nabrali síly.
Po porážce u Farsalu a smrti Pompeia válka neskončila. Nejdůležitější Caesarovi protivníci soustředili své síly v Africe, kde našli oporu v numidském království Juby I. Mezi vůdci pompejského tábora patřili mimo jiné Quintus Caecilius Metellus Scipio a Marcus Porcius Cato. César dorazil do Afriky, aby se s protivníky jednou provždy vypořádal, a tažení vyvrcholilo jeho vítězstvím u Tapsu v roce 46 př. n. l.
Právě v kontextu tohoto tažení je třeba posuzovat zde představený denár. Jeho ikonografie však nezobrazuje soudobé události ani další vojenskou trofej. Caesar sáhl mnohem hlouběji, k mýtu o trojských počátcích svého rodu.
Na averzu je vyobrazena Venuše, bohyně, kterou Caesar považoval za božskou předkyni rodu Juliů.
Význam tohoto vyobrazení vyplýval z genealogie, kterou si Iuliové připisovali. Podle římské tradice měl rod pocházet od Iula (Askaniuse), syna trojského hrdiny Aenea. Aeneas byl zase synem Anchisa a bohyně Venuše. Tímto způsobem mohl Caesar představovat svou rodinu jako rodinu, která má nejen mimořádně starobylý, ale přímo božský původ.
Ještě výmluvnější je rub mince. Je na něm vyobrazen Aeneas prchající z Tróje, který nese na ramenou svého starého otce Anchisa. V druhé ruce drží Palladium, posvátný obraz spojený s ochranou Tróje. Právě takovou identifikaci všech tří prvků vyobrazení uvádějí Crawford i katalogy Britského muzea, ANS a Rutgersovy univerzity.
Tato scéna patřila k nejvýznamnějším vyobrazením římského mýtu o Aeneovi. Hrdina neopouští hořící město pouze proto, aby zachránil vlastní život. Zachraňuje svého otce i posvátnost Tróje a přenáší její dědictví do nové vlasti. Aeneas se tak stal ztělesněním pietas, základní římské ctnosti znamenající povinnost vůči bohům, rodině a společenství.
Spojení obou stran mince vytvářelo mimořádně soudržné sdělení. Venuše byla božskou matkou Aenea, Aeneas předkem Iula a Iulus zakladatelem rodu Iuliů. Na rubu mince bylo přitom ponecháno pouze jediné slovo CAESAR. Příjemce měl tedy zobrazený mýtus přímo spojit s osobou emitenta.
Nejednalo se o náhodný výběr ikonografie. Během občanské války Caesar důsledně zdůrazňoval své zvláštní pouto s Venuší. Náboženské a genealogické poselství umožňovalo prezentovat jeho postavení jako vyplývající nejen z vojenských úspěchů a zastávaných úřadů, ale také z výjimečného dědictví jeho rodu. Mince se tak stala nástrojem politické komunikace, který se v obrovském množství exemplářů dostával především k vojákům a účastníkům probíhajícího tažení.
Zvláště zajímavé je, že tato emise vznikla ještě za Caesarova života, avšak na její lícní straně nebyl umístěn jeho portrét. Místo vlastního vyobrazení použil Caesar Venuši a svou přítomnost označil jménem na rubové straně. Teprve později, v roce 44 př. n. l., se jeho portrét objeví na římských denárech ražených za jeho života, což se stane jedním z nejvýznamnějších mezníků v ikonografii republikánské mincovny.
Prezentovaný denár je tedy něčím víc než jen mincí z Caesarovy vojenské emise. V malém stříbrném kotoučku je obsažen celý příběh o původu rodu Juliů – od Venuše přes Aenea a Iula až po samotného Caesara. V kontextu občanské války šlo o mimořádně silné sdělení: jeho emitent se prezentoval nejen jako vítězný vojevůdce, ale také jako dědic jedné z nejstarších a nejprestižnějších mýtických tradic Říma.
Římská republika
Julius Caesar (47–46 př. n. l.), denár 47–46 př. n. l.
Avers: hlava Venuše směřující doprava
Rub: Aeneas kráčející doleva, nesoucí palladium a svého otce Anchisa, vpravo nápis CAESAR
Průměr 18 mm, hmotnost 3,67 g
