KOTŁUBAJ Edward
ŽIVOT JANUSZE RADZIWIŁŁA
Ś. Římského státního knížete z Birže a Dubinek, hraběte z Nevelu a Siebieže, vilniuského vojevůdce [...].
Vilnius-Vitebsk 1859. M. Mindelsohn, s. VIII, 460; formát 14,5x21 cm.
Janusz Radziwill (mladší) erbu Trąby (nar. 12. prosince 1612 v Popielu, zemř. 31. prosince 1655 v Tykocině) - vévoda biržský a dubinský, od roku 1654 velkostatkář litevský, od roku 1653 vilniuský vojvoda, od roku 1648 maršálek hlavního tribunálu Velkoknížectví litevského, od roku 1646 starosta generální župan a polní hejtman litevský, cun Retova v letech 1644-1655, velkomoravský komoří Litvy od roku 1633, prefekt Mstislavle v letech 1643-1645, prefekt Kamence, prefekt Kazimierze od roku 1638, prefekt Sejviene, mimořádný velvyslanec Polské republiky v Republice spojených provincií v roce 1633.
Kniha popisuje bouřlivý život kontroverzní osobnosti Janusze Radziwilla.
Na příkaz krále Vladislava IV. se stal královským vyslancem. Jako poslanec cestoval do generálních stavů, do Bruselu za infantkou Isabelou a do Anglie. Poté na příkaz Vladislava IV. provedl odvod do armády. Po návratu do Polska z vlastních prostředků postavil do pole husarský oddíl. Za své zásluhy o zemi získal titul komořího Litevského velkoknížectví.
Po boku svého otce se zúčastnil smolenské války. V roce 1633 se zúčastnil bitvy u Smolenska, která skončila vítězstvím Litevců. Dne 25. února 1634, po kapitulaci ruské armády pod vedením Michaila Šeina, vstoupil v čele pěšího pluku do tábora ruské armády, aby zde vyvěsil polské prapory a zmocnil se táborového vybavení.
Po válce působil jako komoří na dvoře Vladislava IV.
V roce 1637 se stal poslancem Sejmu za Vilenskou zemi. V roce 1639 došlo ve Vilniusu k nepokojům mezi kalvinisty a katolíky. V roce 1640 došlo opět k nepokojům při pohřbu. Obě záležitosti se projednávaly na Sejmu. V roce 1640 byl Janusz opět poslancem Sejmu, odkud ho chtěli za účast na nepokojích vyloučit.
Po vypuknutí Chmelnického povstání bojoval proti kozákům v čele vojska Velkoknížectví litevského. V roce 1649 zvítězil v bitvě u Lojowa. V tažení v roce 1651 rozbil kozácké vojsko v další bitvě u Lojowa a dobyl Kyjev. Poté velel v bezvýsledné bitvě u Bílé Cerkve. Postavil se proti uzavření Bialočerského vyrovnání.
V roce 1648 podpořil volbu Jana Kazimíra polským králem, za což obdržel borisovské starostenství. V roce 1648 podepsal volbu Jana II Kazimíra Vasy ze Žamoravského knížectví a podepsal jeho pacta conventa. Přesto byly vztahy mezi hejtmanem a králem plné nevraživosti. Vyplývaly z královy politiky, která se snažila upevnit královskou moc a omezit moc magnátů. V reakci na to Janusz Radziwiłł, Jan Leszczyński, Krzysztof Opaliński a Jerzy Sebastian Lubomirski vytvořili tzv. magnátské spiknutí, které plánovalo státní převrat. V roce 1652 se Władysław Wiktoryn Siciński, poslanec z Horního Města, oddělil od Sejmu, pravděpodobně na příkaz Janusze Radziwiłła. V roce 1654 došlo v Sejmu ke sporu o uvolněné hejtmanské posty a Sejm byl rovněž rozpuštěn. V témže roce udělil Jan Kazimierz Radziwiłłovi hodnost velkého hejtmana, ale zároveň se polním hejtmanem stal jeho nepřítel Wincenty Aleksander Gosiewski.
Po ruském vpádu do Rzeczpospolité v roce 1654 se neúspěšně pokusil zadržet přesilu moskevských vojsk. Zvítězil nad částí ruské armády v bitvě u Šklova, ale jeho síly byly rozdrceny u Šepeleviči. Prohrál také u Nového Byčova a u Vilna. Částečně se provinil tím, že nebyl připraven na obranu Smolenska, klíčové pohraniční pevnosti.
Politické kalkulace a odpor vůči Janu Kazimírovi přiměly vévodu Janusze k uzavření nezávislého paktu se Švédy. Počátkem srpna 1655 podepsal v Rize Gabriel Lubieniecki jménem knížete Radziwiłła dohodu se Švédskem. Dohodu stvrdili 17. srpna v Jasvoynách společně hejtmani Radziwill a Gosiewski. Dne 20. října 1655 byla v Kėdainiai uzavřena smlouva se zástupcem Karla X. Gustavem. Smlouva uznávala švédský protektorát nad Litvou a znamenala rozpad polsko-litevské unie. Smlouvu podepsalo mnoho senátorů a více než tisíc litevských šlechticů včetně samotného Radziwilla.
Proti politice Janusze Radziwilla se ozvaly litevské rody v čele se Sapiehy (včetně Radziwillů z linie na Ołyce a Nesvěži), které se obávaly hejtmanovy nadvlády. Poražen v poli, těžce nemocen a vojensky i finančně závislý (jeho statky na Litvě byly pravidelně pleněny jeho odpůrci) na Švédech, vedl boje v Podolsku proti litevskému vojsku Pavla Sapiehy[28]. Jedinou záchranu v udržení svého postavení viděl Radziwill v rozbití svazku Litvy s Polskem a vytvoření knížectví, kterému by vládli Radziwillové pod švédským patronátem. Proto byl 6. prosince 1656 jeho příbuzný Boguslaw Radziwill uveden jako spojenec v Radnotské smlouvě mezi Švédskem a Sedmihradskem.
Neobvyklé!
PEVNÁ DOBOVÁ POLOKOŽENÁ VAZBA. NA HŘBETU ZLACENÉ NÁPISY. Mramorované plátno. OKRAJE KARET ZTROUCHNIVĚLÉ
Stav DB/ chybí s. 455-458 [1k. s dopisy Anně Marii Radziwiłłówně, 1k. obsahu], přes vadu VYPRAVĚČSKÉ POZNÁMKY E.
