NIEMCEWICZ- HISTORICKÉ ZPĚVY s hudbou a rytinami 1819

NIEMCEWICZ Julian Ursyn (1758-1841)

HISTORICKÉ PÍSNĚ

S hudbou a rytinami.

Varšava 1819, v J.C.K. Vládní tiskárna Veličenstva, s. 573, [3], tabl. ilust. 33, pozn. 33; formát 13x20,5 cm.

Třetí vydání

Na deskách historické výjevy v mědirytinách německých umělců (mj. J. Frey, E. Henne, E. G. Krüger, E. F. Stoelzel) podle návrhů mj. autorů Laury Potocké , E. Sułkowské, C. Dembowské a J. Freye.

Dílo z kánonu polské vlastenecké literatury 19. století.

Cyklus historických a vlasteneckých písní, jejichž autorem je J. U. Niemcewicz a které poprvé vyšly v roce 1816 a vytvářejí idealizovanou vizi minulosti Polska.
Niemcewicz své dílo napsal v letech 1808-1810 na objednávku Společnosti přátel vzdělanosti, jejímž předsedou se sám stal v roce 1827.
Dílo se skládá z 32 písní věnovaných významným historickým osobnostem (především panovníkům) a významným událostem polských dějin. Mezi názvy jednotlivých písní (kapitol) patří: Bogurodzica (v krakovské úpravě, 13 strof, zahajuje cyklus), Bolesław Chrobry, Zawisza Czarny a Pohřeb knížete Józefa Poniatowského (závěrečná píseň). Jak je vidět, Niemcewicz komponoval dílo tak, aby podal syntetický obraz dějin "polského státu".
Písně jsou napsány přesným, jednoznačným jazykem. Realizují postulát klasicistní didaktiky projevující se v udržování národního vědomí prostřednictvím aktualizace znalostí o polské minulosti, přičemž toto připomínání bylo založeno na utváření zjednodušeného obrazu, díky němuž snáze zapadl do paměti a jeho popularizace se rozšířila. Proto je struktura písní nekomplikovaná (samozřejmě s výjimkou Bogurodzice, která je jakousi invokací); je v ní patrná snaha o jednoduchost charakteristická pro osvícenský klasicismus.

PEVNÁ VAZBA V DOBOVÉ POLOKOŽENÉ VAZBĚ, PLOCHÝ HŘBET S RAŽBOU A ZLACENÍM.

Stav DB/DB-/ vazba obráceně; zašpinění, oděrky, poškozené desky, částečně odlepené, se ztrátou, blok uvolněný, papír zažloutlý