WEYSSENHOFF - MEMORANDUM GENERÁLA J. WEYSSENHOFFA 1904.

VZPOMÍNKY GENERÁLA JANA WEYSSENHOFFA

S portrétem autora

Vydal Józef Weyssenhoff

Varšava 1904, vydalo nakladatelství Gebethner & Wolff, s. 251[IV], formát 13,5 x 21 cm;

TVRDÁ NAKLADATELSKÁ PLÁTĚNÁ VAZBA S PROBARVENOU RAŽBOU A ZLACENÍM.

Jan Weyssenhoff, erbovní Łabędź (nar. 11. dubna 1774 v Andżelmujji u Inflantů, zemř. 19. května 1848 Samoklęski Lubelskie), generálmajor, účastník polsko-ruské války roku 1792, Kościuszkova povstání, napoleonských válek a listopadového povstání.

Pocházel z německého rodu Weissů, který byl plně polonizován již v 17. století.

Vojenskou službu zahájil 14. prosince 1789 v hodnosti podporučíka u 8. litevského pěšího pluku. Zúčastnil se války v roce 1792 a 13. srpna byl povýšen na poručíka. Po vítězství targovských tažení se aktivně účastnil povstaleckého spiknutí ve Vilniusu.

Během Kościuszkova povstání byl adjutantem Jakuba Jasińského a v této funkci byl povýšen na kapitána. Později byl převelen k 8. litevskému jezdeckému pluku v hodnosti majora. Po pádu povstání zůstal mimo armádu.

Dne 20. prosince 1806 vstoupil do armády Varšavského knížectví jako adjutant generála Jana Henryka Dąbrowského v hodnosti náčelníka štábu. Dne 23. února 1807 byl majorem 12. pěšího pluku a 29. července 1808 povýšen na plukovníka, velitele pluku, a zúčastnil se rakouského tažení v roce 1809 a moskevského tažení v roce 1812. 3. února 1813 byl jmenován brigádním generálem jako velitel jezdecké brigády. V čele brigády se zúčastnil saského tažení roku 1813, během něhož byl zajat v Drážďanech.

Po propuštění působil v armádě Polského království. Dne 20. ledna 1815 se stal velitelem jezdecké brigády a poté velitelem jezdecké divize. Dne 3. září 1826 byl povýšen na generálmajora. V roce 1830 mu bylo připsáno 28 let a 2 měsíce "bezvadné" vojenské služby.

Po vypuknutí listopadového povstání zpočátku působil jako velitel jezdecké divize; 23. ledna 1831 převzal velení nad jezdectvem celé povstalecké armády, ale již 26. února byl z této funkce pod záminkou věku přeložen k organizování záloh v Krakově. Po pádu povstání byl vypovězen do Kostromy. Ze zajetí byl propuštěn v roce 1833 a vrátil se na Lublinsko, do Samoklęsky, kterou koupil od rodiny Czartoryských v roce 1824. Zemřel 19. května 1848 v Samoklęsce a byl pohřben v rodinné kapli v Kamionce.

Byl vyznamenán Řádem čestné legie 4. a 5. třídy, Řádem Virtuti Militari, Rytířem Řádu železné koruny, Řádem svaté Anny 1. třídy, Řádem svatého Vladimíra 2. třídy, v Kongresovém království byl jmenován rytířem Řádu svatého Stanislava 1. třídy. V roce 1830 mu byla udělena čestná značka za 25 let služby.

V roce 1810 byl členem zednářské lóže Superstition Victorious.

Stav DB/ oděrky, odření vazby, blok v nerestaurovaném stavu