Jan Matejko (1838 Krakov - 1893 Krakov), Portrét Jerzyho Lubomirského, 1859

tužka/papír
Rozměry: 23,5 x 15,8 cm (s ohledem na paspartu)
Signováno vázaným monogramem: JM", dole vepsáno: Xże Lubomirski z Wiśnicz buntownik | z pomníku, časy Jana Kazimíra".

Stav dochování
stanovisko Dr. Edwarda Łepkowského a Prof. Felixe Kopery z roku 1946.

Původ
sbírka prof. Wincentyho Łepkowského
soukromá sbírka, Polsko

Životopis
V letech 1852-1858 studoval na krakovské umělecké škole u W. K. Stattlera a W. Łuszczkiewicze. V letech 1859-1860 pokračoval ve studiu v Mnichově u H. Anschütze a na vídeňské Akademii u C. Rubena (1860). Od roku 1873 byl ředitelem Akademie výtvarných umění v Krakově a v roce 1887 se stal docentem h.c. Jagellonské univerzity. Získal řadu ocenění a vyznamenání, mimo jiné zlatou medaili v Paříži v roce 1865 a zlatou medaili první třídy na Světové výstavě ve Vídni v roce 1867. Hodně cestoval, mimo jiné do Paříže, Vídně, Turecka, Maďarska a Itálie. Od poloviny padesátých let 19. století tvořil především obrazy z rodného kraje, kterým předcházely hloubkové historické a monumentální studie. Jeho obrazy jsou většinou rozměrné kompozice velké výrazové síly, pro něž je charakteristické spojení realistického pozorování a dokumentární přesnosti detailů s dynamickým kompozičním uspořádáním celku obrazu. Jeho obrazy prodchnuté hlubokým vlastenectvím ukazovaly polské veřejnosti vize minulosti a hrály významnou roli při posilování národního vědomí. Matejko vytvořil jedno z největších děl polské monumentální malby - polychromii v kostele Panny Marie v Krakově a také cyklus kreseb "Poczet królów i książąt polskich".