Andrzej NOWACKI (nar. 1953), 26.05.2007, 2007

Kompozice Andrzeje Nowackého - uspořádání konstruktivismu, geometrické abstrakce a v důsledku mnoha zpracování i op-artu - je obtížné jednoznačně zařadit. V roce 1977 umělec opouští Polsko. Studuje skandinavistiku na univerzitě ve švédském Göteborgu a navštěvuje přednášky z germanistiky a dějin umění na univerzitě v rakouském Innsbrucku. Nakonec se usadí v Berlíně. Na počátku 80. let se dostává do kontaktu s polskou uměleckou avantgardou, k níž patří např: Kajetan Sosnowski a Henryk Stażewski nebo Jan Lenica. Stażewski má na jeho tvorbu zvláštní vliv. Dalším významným umělcem je pro Nowackého Angličanka Bridget Rileyová. Pro doplnění obrazu inspirativních osob v umělcově okolí je třeba zmínit také Heinze Teufela, sběratele a milovníka umění, a Bożenu Kowalskou, která v Okunince pořádala plenéry pro umělce, kteří dávali přednost geometrickým námětům. Právě těchto plenérů se umělec účastnil v letech 1997, 1998, 2000 a 2001 a podílel se také na poplenérových výstavách v Okresním muzeu v Chełmně. V roce 2001 získal roční stipendium od Pollock-Krasnerovy nadace v New Yorku. Umělecká dráha Andrzeje Nowackého začíná současně s jeho kontaktem s Henrykem Stażewskim. Tehdy začal malovat a zároveň si vedl "umělecký deník", skicář, do kterého si denně udělal asi tucet skic pastelem nebo uhlím. Tehdy také vznikají první reliéfy. Zpočátku obsahují nejrůznější formy, které umělec nakonec zjednodušil na svislé pásy na často čtvercovém podkladu. Toto zjednodušení je zjevné a zároveň dává vzniknout dalším komplikacím v kompozici zvýrazněným různou tloušťkou či výškou lamel a nakonec i barevností. Při zjednodušení formy se stává důležitým rytmus kompozice, zdůrazněný díky výše zmíněným postupům, který zároveň vytváří další komplikace, jako je dynamika, vibrační napětí nebo konečně určité optické vlastnosti díla. V katalogu výstavy Andrzeje Nowackého z roku 2003 Hubertus Gaßner píše: Při všem omezení repertoáru forem na dva základní prvky - čtverec a svislou přímku - vyvolává kombinace dvou protichůdných forem symetrie, které vytvářejí, v obraze imanentní napětí a dynamiku. Divák je objevuje prostřednictvím pocitu symetrie vlastního těla a vnímání tělesného pohybu. Zejména reliéfy vytvořené v roce 2001, v nichž se objevuje opticky zřetelná nebo dokonce dominantní centrální osa, jsou podřízeny bilaterální symetrii lidského těla. Vepsáním této osy symetrie do čtverce vzniká v abstraktním rozměru stejný dojem jako u slavného náčrtu proporcí lidského těla Leonarda da Vinciho, který ji vepsal do kruhu souměrně soustředěného se čtvercem."
Zdroj:https://www.porta-polonica.de/pl/atlas-miejsc-pamięci/andrzej-nowacki-rozpoznawanie-kwadratu?page=1