Jan Lebenstein, FIGURE AXIALE, 1960

122,0 x 61,0 cm - olej, plátno signováno p.d.: LEBENSTEIN 60
signováno na rubu plátna p.g.: JAN LEBENSTEIN | figure axiale | 1960
p.d.: razítko s vyobrazením palety se štětci

Série Axiální figury přinesla Lebensteinovi - tehdy mladému umělci - mezinárodní uznání. V roce 1959 získal Grand Prix na prvním Bienále mladých v Paříži. Dalším významným krokem na jeho umělecké cestě byla výstava v říjnu 1961 v Musée d'Art Moderne de Ville de Paris, po níž následovala samostatná výstava v USA v Chalette Gallery v New Yorku na přelomu března a dubna 1962. Axiální figury představené na těchto výstavách ocenila francouzská i americká kritika. "Dramaticky dekorativní" a "nesmírně dojemné" - to byly jen některé z výrazů, kterými John Canaday v The New York Times popsal osové figury polského malíře. Podle něj už to není jen výstava - je to podívaná, mystérium. Francouzský kritik Jean-Albert Cartier, když psal o Lebensteinově výstavě v Musée d'Art Moderne de Ville de Paris, řekl: jeho dílo vyžaduje od amatéra ticho, trpělivost a přemýšlení. Člověk si musí dlouho zvykat na tento zkamenělý svět, na tyto stopy, na tyto kostry, které se vynořily z neurčitých míst a epoch a které nás svou přítomností znepokojují. Zvěčněné ve vrstvách barvy jsou tyto pozůstatky jakési rozervané, rozčtvrcené civilizace jako ozvěny vnitřního dramatu, v němž o sobě neustále dává vědět smrt.

Kompozice každého Lebensteinova obrazu, vycházejícího z osového předpokladu, podléhá pravidlům zvláštní geometrie prostoru, což těmto dílům dodává jistou přísnost. Noční ptáci, zuhelnatělé příšery, pouštní terény se neochvějně rozprostírají, přilepené na plochu plátna po obou stranách centrální linie. (...) Tato napjatá, hermetická, zneklidňující díla přesto dýchají tajemstvím a poezií. Má v sobě cosi podmanivého, co nám znemožňuje projít kolem něj lhostejně. Lebensteinovo nasazení, které o něm dobře vypovídá, je naprostým opakem bezideového umění, které praktikuje většina umělců jeho generace. "Hodnota života spočívá v rozvíjení vlastních možností," říkal, "bez ohledu na jakoukoli soutěž; důležité je vědomí. (Jean-Albert Cartier, recenze Lebensteinovy výstavy v Musée d'Art Moderne de Ville de Paris, in Combat, 25. září 1961, citováno v: : Jan Lebenstein a kritika. Eseje, recenze, vzpomínky, výběr a kompilace: Andrzej Wat, Danuta Wróblewska, Varšava 2004).

♣ k vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - Autorské právo a práva s ním související (droit de suite).



Jan Lebenstein (Brest Litovsk 1930 - Krakov 1999) studoval v letech 1948-1954 malířství na Akademii výtvarných umění ve Varšavě u profesorů Eugeniusze Eibische a Artura Nacht-Samborského. V roce 1955 se zúčastnil výstavy ve varšavském Arsenalu. Během studií se přátelil s Mironem Białoszewským a v roce 1956 uspořádal svou první samostatnou výstavu v Divadle na Tarczynské ulici. V roce 1959 získal Grand Prix de la Ville de Paris na Prvním bienále mladých v Paříži a v témže roce se do Paříže přestěhoval natrvalo. Po sérii "kreslených figur" (na milimetrovém papíře) a "hieratických figur" z let 1955-1958 maluje sérii "osových figur" (1958-1962), které vystavuje v Paříži a v USA. Současně v roce 1960 začíná kreslit "karnety", jakési deníky, které v budoucnu poskytnou motivy použité v obrazech. V letech 1964-1965 maluje "Bestiář", sérii texturovaných archaických tvorů připomínajících prehistorické vykopávky. Hned poté do svých obrazů uvádí lidské a fantastické postavy, které rozehrávají výjevy, jež nejsou ani mytologické, ani snové, často prodchnuté erotikou. V roce 1970 navrhuje vitráže pro pařížské Centre du Dialogue. V roce 1971 získává francouzské občanství a v roce 1974 vytváří kvaše inspirované knihou George Orwella Farma zvířat. V letech 1976-1989 pracuje výhradně kvašem a pastelem, přičemž se věnuje mytologickým námětům a námětům z Bible: cykly ilustrací ke Knize Jobově (1979) a k Apokalypse (1986) v nových překladech Czesława Miłosze. V roce 1989 se vrátil k olejomalbě (cyklus "Pergamon"). Umělec získal mimo jiné Cenu Nadace Alfreda Jurzykowského v roce 1976, Cenu Muzea varšavské arcidiecéze v roce 1985, Cenu Jana Cybise v roce 1987.